Popis zahrady

Zahrada

Zahrada měří 1700 m2 travnaté plochy a je porostlá smíšenými stromy ve stylu anglického parku. Rostou na ní dva vysoké smrky a k tomu čtyři prostředního vzrůstu a několik menších. Jeden stříbrný smrk a šest menších. Dále tři velké borovice a tři menší. Dva doubky.  Jedna jedle, modřín, pět zeravů, dvě hlošiny, kroucená vrba, malá vrba převislá, katalpa trubačovitá a ginko biloba. Tři velké ořešáky, pět třešní, dvě višně. Moruše bílá a moruše černá. Tři hrušně, sedm jabloní a tři meruňky. Tři jeřabiny a dvě kdoule. Dvě blumy, čtyři švestky, a mirabelka. Dřín, dvě lísky, ostružiny, maliny. Rybíz červený i černý, záhon jahod. Různé okrasné keře a kolem zahrady živý plot, kde rostou mladé švestky, šípky a bezinky. Na zahradu navazuje dlouhá pustá rokle s vysokými topoly, lípami a dalšími stromy. Roklí protéká odpadová voda ze vsi do vyhnívacího rybníčku.

Z předchozího výčtu je vidět, že zahrada je rozmanitá a poskytuje příjemné prostředí zejména pro ptáky. Těm jsem instaloval krmítka s nabídkou slunečnice, ořechů a koupadlo.

Druhy  ptáků

Hrdlička zahradní  –  pravidelně hnízdí v rozsoše borovice, po zahradě se pohybují dva páry. 2014 se mladé hrdličky přiživují na krmítku se slunečnicí. Nejsou tak plaché jako staří.

Holub hřivnáč – zaletuje na zahradu pro větvičky na hnízdo. Hnízdí v lípě přes cestu. Stavěl si hnízdo na borovici, ale potom ho nechal opuštěné. 2016 vyvedli dvě holoubata z hnízda v koruně staré švestky.

Kos černý – dva páry hnízdí každoročně, pravidelně v hustém břečťanu na sloupcích bývalé brány. Jsou velmi krotcí a zdržují se blízko nás, když relaxujeme na zahradě. Často podběhnou křesílko. V květnu roku 2015 byla kosice už tak nebojácná, že kdykoliv jsem něco plel a vysazoval na záhony, pobíhala mi metr od ruky a čekala na žížalky. Mám dojem, že si myslela, že to dělám jen kvůli ní. 2018 zahynula většina kosů na virovou nákazu. Na jaře 2019 hnízdí na zahradě jen dva páry.

Drozd zpěvný – pár se zdržuje trvale na zahradě, pobíhá spolu s kosy a hnízdí velice skrytě. V roce 2014 zahnízdil počátkem července na lísce v plotě zahrady. Je to druhá snůška, jeden mladý drozd už poskakuje po zahradě. V roce 2015 už zahnízdily dva páry drozdů.

Špaček obecný – dva páry hnízdí v dutinách starého a obrovského ořešáku. Napodobují střídavě káně a žluvu hajní. Po zahradě chodí v páru.

Vrabec polní – vyskytuje se pravidelně. Minulé roky hnízdil v kustovnici cizí, tento rok obsadil i polovinu budek připravených pro sýkorky. V červnu roku 2014 obsadili téměř všechny budky. Populace se rozrůstá.

Vrabec domácí – vyskytuje se nyní pravidelně. Létá na napajedla a ke krmítku.

Sýkora koňadra – na zahradě je celoročně a v květnu pravidelně vyhnízdí a s houfem hladových mláďat krouží po zahradě. V roce 2014 vodila na jaře jen jedno mládě. Počátkem července jich bylo více. Na zahradě se jich zdržuje několik celý rok.

Sýkora modřinka – občas se ukázala na krmítku a po instalaci budek vyhnízdila na zahradě a dva páry se tam nyní zdržují trvale. V roce 2014 zaletuje na moruši jedna mladinká, a na krmítko jedna dospělejší.  V roce 2015 zjara bylo na krmítku modřinek několik. Budky ale jako vždy obsadili vrabci polní a zbytek koňadry. V budce na třešni si dělala modřinka hnízdo z mechu a chlupů už v dubnu. Vyhnala ji koňadra. Ale po týdnu budku obsadili vrabci polní. Už 12.5.2015 se z budek ozývala vrabčí písklata. 

Zvonek zelený – houfek až patnácti zvonků je na zahradě pravidelně kolem krmítka se slunečnicí. Vodí k němu i mladé. V roce 2014 už je populace menší, ale stálá. V roce 2015 bylo zvonků na zahradě více než dvacet, ale v květnu začali umírat mladší ptáci a vypadá to na, že nákazu přežije jen málo zvonků.  

Brhlík – létá ke krmítku na slunečnici po celý rok. Hnízdí někde poblíž.  V roce 2014 se na slunečnici přiživuje několik mláďat. Na okenní krmítko na dvoře přilétají bez bázně spolu se sýkorkami, pěnkavami, vrabci a strakapoudem.

Pěnkava obecná – dva páry hnízdí poblíž a denně se potulují kolem krmítka a pod ním. V roce 2014 nejsou mladé pěnkavy plaché a poskakují po dvorku dva-tři metry od člověka.  

Rehek domácí – hnízdí ve staré stavbě pod střechou. V roce 2014 zahnízdil ještě jeden pár v připraveném rehkovníku na stodole. Poletují po zahradě, posedávají  kde se dá  a lapají hmyz. Po vyhnízdění se zdá, že se jeden pár odstěhoval mimo zahradu.

Rehek zahradní –  V roce 2014 se nakrátko na zahradě objevil.

Strakapoud velký – pravidelným hostem na zahradě. Hnízdí poblíž a zalétává na zahradu i s mladými.  V květnu roce 2015 dávám na krmítko jen celé ořechy, Pro ty si létají dva páry strakapodů. Nabodávají ořech zobákem a odletí s ním. Za chvíli jsou tam znovu. Po nich hned přiletí sýkorky modřinky a koňadry, někdy i brhlík a zkontrolují , jestli tam strakapoud nenechal nějaké drobky.  ořech roz

Žluna zelená – zahrada je plná mravenců, takže žluna se objevuje poměrně často. Většinou až od července.

Žluva hajní – V roce 2010 zalétávaly dvě do zahrady na třešně. Držely se většinou vysoko v topolech. Flétnové tóny zpěvu zněly úžasně a jejich skřek potom napodoboval špaček.

Střízlík obecný – na jaře se potuloval okolo hromady starého dřeva a malinového houští v koutě zahrady.

Červenka obecná – brzo na jaře pravidelně vylétávala na zahradu z živého plotu. Někde v něm hnízdí. V roce 2014 zalétávala koncem června mláďata na krmítko. Jsou plachá.

Pěnice černohlavá – hnízdí v živém plotu a sbírala hmyz na kvetoucích stromech. V červenci zalétá na moruši a rybíz.

Pěnice pokřovní – hnízdí v živém plotu a sbírala hmyz na kvetoucích stromech.

Sedmihlásek hajní – v roce 2012 vyhnízdil na zahradě poprvé a celý den nádherně zpíval. V roce 2013-14 hnízdil opět, ale zpěv byl o poznání chudší. 

Slavík obecný – poslední roky pravidelně hnízdí v rokli pod zahradou. V noci je zpěv nádherně čistý a hlasitý. V roce 2014 nebyl v doslechu žádný.

Dlask – Pravidelně se na krmítku v květnu objeví jeden nebo dva páry dlasků. Později nejsou vidět.

Budníček  větší – pravidelně poletuje na zahradě a zpívá. V roce 2014 bylo slyšet budníčků více a vyvedli mladé.

Králíček  obecný – na jaře prolézá smrk větev po větvi. Kde hnízdí nevím.

Králíček  ohnivý – na jaře prolézá smrk větev po větvi. Kde hnízdí nevím.

Lejsek  šedý – lovil na zahradě hmyz z nízké jabloňové větve. Zřejmě hnízdil na zahradě. V roce 2014 vyvedl zřejmě jen jedno mládě.

Lejsek černohlavý – V roce 2011 poprvé stálým návštěvníkem zahrady. Loví často hmyz v borovici.

Mlynařík dlouhoocasý – vyhnízdil vysoko ve smrku a vyvedl 11 mladých, kteří v houfku kolovali po zahradě a nechali se krmit samičkou. Od té doby na zahradě nehnízdili.

Konipas bílý – Počátkem července 2014 v podvečer poskakuje po střeše domku a stodoly a zpívá. V roce 2015 je konipasů bílých v okolí zahrady vidět více.

Stehlík – V květnu roku 2015 se na zahradě objevili dva páry stehlíků. Podle neustálého poletování hledají místo pro hnízdo. Na třešni poseděli před budkou obsazenou vrabci polními na jedné větvi s párem vrabčáků, jako by se přišli představit sousedům. Od té doby na zahradě pravidelně hnízdí.

Pěvuška modrá – V květnu  roku 2015 zalétává pod krmítko párek pěvušky modré. Pravděpodobně hnízdí v živém plotě zahrady.

Sojka obecná – podzimní host v době ořechů. Zalétne i na krmítko, když tam jsou rozlouskané ořechy.

Straka obecná – nepravidelný výskyt na podzim.

Krahujec – často proletí zahradou nízko pod stromy a usedne na smrk poblíž krmítka. Není plachý.

Bažant – hřaduje často na zahradě a někdy brzo ráno se rodinka po zahradě prochází. V roce 2015 se slepička celý den živila zbytkem plev a prosa pod krmítkem. Po vyrušení odkráčela do křoví, ale zase se vrátila. Bažant se od té doby ochočil tak, že se nás nebojí a chodí po zahradě okolo nás.

Káně myšilov – sedává na topole v dolním konci zahrady s výhledem do polí.

Poštolka obecná – hnízdí na topole u zahrady. Jednou zalétla do kůlny a tvrdošíjně chtěla ven přes zasklené okno. Nechala se chytit do ruky a potom na volném prostranství seděla na ruce i když jsem ji už nohy nedržel. Odlétla až po chvíli aniž dala najevo strach.

Zvonohlík zahradní – párek na jaře chodí ke krmítku.

Ostatní fauna

Kočka domácí – zahrada leží mezi vsí a polnostmi, takže přes ni vede kočičí stezka. Chodí sem tam ve dne i v noci. Vesnické kočky jsou největší predátoři a uloví mnoho mláďat lovné zvěře. Myslivci z toho obvykle obviňují nevinná káňata nebo jiné dravce.

Kuna lesní – párek se pohybuje na zahradě v noci. Konzumuje například mirabelky, a nejen spadlé. Vyleze si pro ně i na strom. Občas nacházím poschovávaná slepičí vejce, i když slepice nechováme.

Liška obecná – občas v noci slídí po zahradě. Zachytil jsem ji na fotopast.

Ježek západní – několik jedinců pobíhá po zahradě v noci a v podvečer. Přezimují v kůlně a na zahradě pod dřevem.

Netopýr – za soumraku pravidelný návštěvník obletuje borovice a ostatní jehličnany a loví chrousty a můry. Na podzim je občas vidět celý roj netopýrů ještě za světla.

Zajíc polní – v zimě proleze plotem a ohlodává stromky na zahradě.

Potkan – V přilehlé rokli je jich asi dost. Přišel i na krmítko jestli by tam nebylo něco pro něj. Měl čistou hnědou srst. Foto je v galerii.

Slepýš – často nacházíme na zahradě svlečenou kůži. Někdy na něj narazíme v jahodách, a nebo jak se někde vyhřívá. V roce 2015 byl jeden pod stolkem na zahradě. Dva další, šedě zbarvené, bez výrazné kresby jsem musel vynést ze skleníku a koryta u skalky. Nedokážou překonat deseticentimetrový schod.  Od roku 2016 se celoročně zdržují tři slepýši v dutém kmeni po višni. Nechal jsem pařez s dutinou a úzkou štěrbinou po straně, cca 1.20 m vysoký a přikryl ho plechem. Je obrostlý břečťanem. Když svítí slunce, vyhřívají se slepýši pod plechem již od března.

Užovka obecná  – na podzim roku 2013 bylo na zahradě k vidění několik mláďat, jedno ve fázi oslepnutí při svlékání. V roce 2015 v dubnu se celkem tři užovky, zapletené v sobě vyhřívali na slunci ve větvích keřů v živém plotě ve výšce asi 180 cm. Tři dny po sobě se nechaly fotografovat.  Při  větším přiblížení  hladce, rychle a elegantně klouzaly po větvích. Šplhaly velmi dobře. Největší měla klasickou výraznou kresbu se žlutými půlměsíci za hlavou a byla přes 1m dlouhá. Mladá užovčí háďata jsem občas vídal po zahradě. Z úkrytu je tahali kosi.

Jak fotografuji ve volné přírodě

Fotím přírodu pro radost z jejího poznávání. Od doby kdy fotím zvířata jsem se o nich a jejich prostředí dozvěděl více než za celý předchozí život, a to jsem z vesnice.

Způsoby fotografování zvířat ve volné přírodě

Důležité je porozumět chování zvířat v konkrétní krajině. Jinak se chovají v krajině nerušené lidmi, jinak reagují v krajině intenzivně zemědělsky obdělávané.

Pasivní čekání na zvěř

Pro úspěch je rozhodující výběr správného místa. Nadějná místa jsou poblíž mysliveckých posedů, nebo odpozorovaná místa kudy zvěř chodí na pastvu. V polích je ideální místo tam, kde se kříží meze, nebo mez s okrajem pole kukuřice, slunečnice nebo obilí. Na taková místa chodí srnčí, zající, bažanti i koroptve. Nízko nad mezemi, svodnicemi a okraji polí s vysokými rostlinami létají káňata nebo motáci. V lese je ideální místo na kraji lesa s výhledem do pole, louky nebo paseky. Jednoduchou zástěnu lze rychle vybudovat pod převislými větvemi stromů.

Místo vybírám podle výhledu, vzhledu a vzdálenosti pozadí, očekávaného směru větru, a podle předpokládaného směru osvětlení od slunce. Pokud takové místo, kde zvěř vychází na pastvu najdete, můžete se tam vracet a vždy něco nafotíte. Zvěř vychází pravidelně ve stejnou dobu.

Velmi důležité je vyhlédnuté místo na fotografování připravit. Pečlivě vytrhat přečnívající rostliny a odstranit větvičky, které by při fotografování mohly vadit. Zapomenuté obilné stéblo, stvol bodláku nebo trávy, clonící objektiv, dokáže zkazit ty nejkrásnější záběry. Proto je nejlépe si místo vyhlédnout a připravit předem, abychom zvěř nevyplašili.

Na předem připravené místo přicházím asi hodinu před očekávanou zvěří. Většina zvířat v létě vychází na pastvu mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední a když je nic nevyruší, vydrží poblíž až do západu slunce.

V případě fotografování z úkrytu na vybraném stanovišti si mimo fotografickou výbavu nesu ještě stativ, skládací židličku a dalekohled. Je zajímavé, že jako maskování úplně stačí před sebe okolo stativu natáhnout maskovací pláštěnku (nebo celtu) a za rohy ji po stranách přivázat na nějaké větvičky nebo vysokou trávu. Fotoaparát a moje hlava koukají nad pláštěnkou, ale to nevadí zajícům ani srncům. Horší je to s bažanty a koroptvemi, ti dobře vidí a vyplaší je sebemenší pohyb.

Když na místo dorazím, tak si nejdříve sednu na rozkládací stoličku, postavím tiše stativ a natáhnu kolem něj a sebe maskovací celtu nebo pláštěnku. Potom vybalím a nasadím fotoaparát s teleobjektivem. Důležité je dělat vše klidnými pohyby a bez hluku (cinknutí přezky o stativ je slyšet daleko). V červenci a srpnu je po příchodu na stanoviště okolo šestnácté hodiny ještě čtyři až pět hodin času na fotografování.

Při čekání je důležité klidné a tiché chování. V přírodě se nenudím ani při dlouhém čekání. Beru si do kapsy malý dalekohled Nikon 8×20 a pozoruji okolí. Stále se něco zajímavého děje. To spíše mám problémy, že přitom pozorování přírody nevidím včas srnce, který neslyšně vyjde z lesa nebo slunečnic tři metry od mého stanoviště, a přijdu tak o pár záběrů zblízka.

Ideální je mít jeden fotoaparát na stativu a druhý s lehkým teleobjektivem položený na batohu vedle sebe, nebo na klíně. Je pravidlem, že se za zády nebo nad hlavou objeví pták nebo zvíře (lasička). Nikdy jsem v takovém případě nestihnul nepozorovaně sejmout sestavu ze stativu (i když používám rychloupínací destičku).

Co se týče zvuku závěrky, tak se reakce zvěře dost liší v závislosti na modelu (a podle síly větru). Fotím D70, D1X a D2H. Na Nikon D70 zvěř nereaguje ani při seriovém snímání. Na D1X, D2H již reaguje značně a zpozorní. První snímky musím dělat jednotlivě s prodlevou asi 5sec, než si zvykne.

Při fotografování na čekané používám střídavě tyto objektivy:
– MF Nikkor 300/2.8, případně s TC Sigma EX 1.4x, TC 14E nebo TC 20E. Opticky dobrý, světelný. Na nošení těžký a neskladný.
– MF Nikkor 50-300/4.5, případně s TC Kenko Pro 2x. Opticky kvalitní objektiv.
– AF-S Nikkor 70-200/2.8 VR, případně s TC 14E nebo TC 20E. Opticky vynikající. AF rychlé a přesné. VR funguje dobře.

Aktivní vyhledávání zvěře, šoulačka, procházka

Pro šoulačku je ideální silný vítr a mokro po dešti. Kroky tak nejsou slyšet ani v lese a na listí. Důležité je vidět zvíře dříve, než spatří vás. Potom stačí odhadnout jeho úmysly a podle toho se zachovat. Nejjistější je přemístit se na místo kam zvíře směřuje a počkat na něj. Přibližování se přímo ke zvířeti je vždy náročné a málokdy úspěšné.

Zajíce si můžete zblízka vyfotografovat na procházce a nepotřebujete žádné maskování. Postačí se v podvečer (květen-srpen) procházet po polních cestách. Jakmile uvidíte, že zajíc hopká po cestě směrem k vám, připravte si fotoaparát, zaujměte pozici ve stoje, sedě nebo v leže a znehybněte. Když se nebudete hýbat, přihopká zajíc s přestávkami až tak na pět metrů od vás (při příznivém větru). Zajíc se zastavuje, zkoumá vás, uďobne pár stvolů, znovu přihopká blíže. Když znejistí, tak se buď obrátí a peláší pryč, nebo se vás bude snažit obejít polem.

Důležité je mít fotoaparát připraven tak, aby při nečekaném setkání se zvěří musel fotograf udělat co nejméně pohybů. Nošení těžkého teleobjektivu v pohotovosti je náročné. Zavěšení na krku je nepohodlné, nošení v ruce namáhá svaly a ruce se třesou zrovna když je třeba pevné a klidné držení při snímku. Používal jsem postroj pro zavěšení fotobrašny na hrudi, a fotoaparát s teleobjektivem jsem měl na této brašně volně položen. Je to pohotový způsob nošení a neunaví, jen je trochu nepohodlný v těžkém terénu. Není dobře vidět pod nohy.

Poslední dobou nejčastěji nosím fotoaparát zavěšen na krku na popruhu a teleobjektiv spočívá na levém předloktí sluneční clonou směrem k lokti. Levá ruka, na které teleobjektiv leží, uchopí zevně grip těla fotoaparátu. Váha sestavy je potom rozložena tak, že váhu teleobjektivu nese ohnutá levá ruka a váhu těla a samotné levé ruky nese popruh zavěšený na krku. Pravá ruka je zcela volná a odpočívá. Z této polohy lze snadno a rychle přejít k fotografování. Pravá ruka uchopí fotoaparát za grip, levá ruka přehmátne na teleobjektiv a plynulým pohybem zvedne celou sestavu k oku. Takový způsob nošení neunaví ani při několikahodinové chůzi. Fotoaparát i objektiv je při pohybu v terénu dobře chráněn.

Neméně důležité je objektiv přibližně předostřit na očekávanou vzdálenost. Nejčastěji mám předostřeno zhruba na vzdálenost 6 metrů. Na tento jednoduchý fígl se často zapomíná. Při správném předostření reaguje AF velmi rychle.

Pro fotografování z ruky mám na fotoaparátu vždy přišroubovánu ramenní opěrku , která je sklopná a otočná ve více směrech. Ulehčí pevné držení při fotografování ve stoje. Při fotografování v leže slouží opěrka jako krátký monopod, který spolu s lokty opřenými o zem dovolí pohodlné a stabilní držení.

Na šoulačku a procházky si podle počasí a terénu beru jeden z těchto objektivů:
– AF-S Nikkor 70-200/2.8 VR, případně s TC 14E nebo TC 20E. Opticky vynikající. AF rychlé a přesné. VR funguje dobře.
– MF Nikkor 50-300/4.5, opticky vynikající objektiv s manuálním ostřením. Hodně a rád s ním fotím.

Ještě nedávno to byly objektivy:
– AF Nikkor 70-300G, lehký, rychlý přesný. Ideální do začátku k ověření, jestli budete zvířata opravdu chtít fotit. Optická kvalita je velmi dobrá.
– MF Nikkor 100-300/5.6, velmi dobrý jednoprstenec s makrem.
– Sigma 70-200/2.8 HSM, opticky velmi dobrý i s TC1.4x a TC2x. Dobře se s ním manuálně ostří. Nestabilní výsledky s AF na Nikonech.

Oblečení, které používám

Při fotografování zvířat používám oblečení tlumených barev. Barvy které v přírodě neruší jsou šedo, zeleno, hnědé. Naopak barvy modro, bílo, červené jsou nápadné a jsou zdaleka vidět. Vhodné jsou kalhoty, košile, blůza a klobouk s maskovacími vzory. Takové oblečení lze levně nakoupit v různých prodejnách vojenských přebytků.

Do přírody také nosím tenkou maskovací pláštěnku typu „poncho“. K ní dvě nebo tři dvoumetrové šňůry nebo zelené provázky.
-dá se přivázat za cípy na větve keřů a stromů jako kryt
-dá se přetáhnout přes foťák na stativu a zároveň přes fotografa v případě přepršky
-dá se na ní ležet v mokrém terénu a ještě ji přes sebe přetáhnout jako maskování
-je skladná a lehká

Boty jsou také důležité a vždy se mi vyplatilo, když jsem dal přednost lehkým koženým botám se šněrováním nad kotníky a s protiskluzovou podrážkou. Nepromokavá úprava je výhodou.

Způsoby ostření

S moderními DSLR a objektivy se nejčastěji používá AF. Někdy se od něj očekává více, než je reálné. Proto často ostřím manuálně. Pro Nikon D70 jsem vyzkoušel různé pomůcky ostření. Matnici s klíny a mikrorastrem, drahý a kvalitní 2x zvětšující úhlový hledáček Nikon, okulárovou lupu. Nakonec jsem všechny pomůcky zavrhnul a ostřím zrakem na originálních matnicích. Zesilovací pomůcky sice zvětšily obraz a zrno matnice, ale výsledky nebyly o tolik lepší, aby se tím vykompenzovalo nepohodlí s jejich používáním. Fotím většinou „akční“ snímky, kde pohybující se zvíře zaměřit a udržet v úhlovém hledáčku je problém. S okulárovou lupou je to také obtížné, jestliže omezuje zorné pole. Klíny a mikrorastr jednak narušovaly pohled na zvíře, jednak byl problém s přesnou adjustací matnice.

Výjimkou jsou D1X a D2H, na kterých používám pro zvětšení obrazu celého hledáčku vynikající očnici DK-17M, která zvětšuje přibližně 1.3x obraz. Neomezuje nijak zorné pole. S tou se ostří velmi pohodlně a přesně.

Manuálně lze ostřit i na DSLR s malým obrazem v hledáčku. Ideální je objektiv jednoprstenec (např. MF 100-300/5.6), nebo jiný objektiv se širokým ostřícím prstencem. Objektiv levou rukou uchopím a pevně držím za ostřící prstenec a ostřím stejným způsobem jako se ostří astronomické dalekohledy. V hledáčku se sleduje kontrastní bod nebo linka v místě kam chci zaostřit, a jemnými pohyby ostření vpřed a vzad se vybírá střední poloha s největším kontrastem. Takto zjištěnou polohu ostřícího prstence zafixuji proti tělu objektivu prstem, který leží na kraji ostřícího prstence polovinou „bříška“ na něm a polovinou na pevné části objektivu.

Závěr

Při fotografování v přírodě se člověk má stále co učit a objevuje postupně netušené souvislosti. Podle stavu poznání konkrétního místa, podle vlastních zkušeností s chováním konkrétních zvířat, a podle vlastní kondice musí fotograf měnit svoje metody a postupy. Takže i výše uvedené osobní zkušenosti jsou jen časově a místně omezené.

V Praze dne 30.11.2006

Fotopuška

Pro fotografování z ruky a na stativu s fluidní videohlavou jsem přizpůsobil fotopušku Zenit. Místo objektivu je stativovým šroubem přichycen Manfrotto adaptér na rychloupínací destičky. Ze strany je přišroubováno L se stativovým závitem, na který se dá uchytit další rychloupínací destička pro stativ a nebo monopod.

Při pohledu z druhé strany je vidět vyústění kabelu s konektorem. Uvnitř jsou jako spínací kontakty použity dva mikrospínače, připevněné na páku od spouště fotopušky. Proti nim je nalepena šikmo seříznutá kostička pěnové gumy tak, aby mikrospínače spínaly postupně.

A takto vypadá fotopuška při nasazení na monopod.

A s objektivem Nikkor 50-300/4.5 a D2H při nasazení sestavy na stativ s fluidní videohlavou. Výhoda použití fotopušky na stativu je v tom, že se při švenkování nenamáhá bajonet DSLR, protože se švenkuje i exponuje pistolovou rukovětí. DSLR zůstává čistá i v náročném terénu a polepy netrpí potem.

V Praze dne 22.2.2009

Akumulátor pro D1, D1H, D1X

Akumulátory NiMh EN-4 mají malou výdrž a trpí samovybíjením. Pro napájení D1H a D1X jsem si vyrobil redukci na akumulátor 7500mAh Canon BP-970.

Zakoupil jsem akumulátor, nabíječku AV-PM se dvěma redukčnímy destičkami (plato). Redukce je vyrobena z destičky, kroucené šňůry a pouzdra vyřazeného EN-4.
Nevýhodou tohoto řešení je akumulátor „na šňůře“. Výhodou je velká kapacita a odlehčení DSLR. Tělo je lehčí o více než 1/4 kg, tolik váží EN-4. Nový akumulátor váží stejně a lze ho nosit v kapse fotovesty, zavěšený v pouzdře pod stativem a nebo na popruhu fotobatohu.

V Praze dne 20.1.2008

Levoruký grip pro DSLR

Hodně fotografuji z ruky. S Nikonem D70 a D200 s ramenní opěrkou to šlo. S D2H, D1H a D1X to je namáhavější. Levá ruka, držící objektiv, je vykroucená, loket se nedaří k tělu přitisknout a ruka se brzo unaví.
Sestavil jsem si tedy z domácích zásob levoruký grip, který umožňuje pohodlné držení těžké DSLR s teleobjektivem.

Grip zpevňuje spojení DSLR a teleobjektivu. Bajonet tedy není při nošení tolik namáhán, a zcela to eliminuje nebezpečí pádu objektivu při náhodném stisku „pojistky“ bajonetu.

Jako spojovací lišta je použito raménko od blesku, které umožní i nasazení telekonvertorů mezi teleobjektiv a DSLR. Stativová destička a nebo monopod se našroubují místo jednoho z plochých šroubů.

V Praze dne 20.1.2008

Ramenní opěrka

Pro fotografování z ruky používám téměř stále ramenní opěrku. Pro představu o jejím provedení jsem opěrku nafotografoval samostatně, a nasazenou na Nikon D70 s objektivem Nikkor 50-300/4.5.
Opěrka je vyrobena ze zbytků malého plastového stativu a zbytků fotopušky Zenit. Stativová hlavička dovoluje natáčení a naklápění opěrky a pažba na konci raménka se otáčí v jeho ose. Tak se dá opěrka přizpůsobit tělu a poloze fotografa.

Ramenní opěrka se přišroubuje stativovým šroubem na tělo fotoarátu. Při fotografování se levou rukou drží objektiv, pravou grip s prstem na spoušti a očnice se opírá o hlavu. Při fotografování v leže se opěrka sklopí kolmo dolů jako krátký monopod.

V Praze dne 4.12.2006

Redukce PSix -> Nikon F

Pro využití a testy objektivů s bajonetem Pentacon Six jsem vyrobil redukci opatřenou čipem z rozbitého plastového AF objektivu Nikkor. Mechanickou část redukce jsem koupil a místo původního bajonetu Nikon jsem na redukci nasadil zadní část objektivu.

Čip je zevnitř přilepený ke stěně redukce oboustrannou lepící páskou a nakonec překryt kouskem samolepicí černé sametové tapety. S takto upravenou redukcí je expoziční automatika funkční i na Nikonu D70. Nastaví se fotografování s prioritou clony a clona v těle fotoaparátu se navolí stejná, jakou hlásí čip, to jest nejmenší možná. Měřící automatika tak nedělá žádné clonové korekce. Na objektivu se nezávisle nastavuje libovolná clona, přičemž expoziční automatika fotoaparátu to vnímá jen jako změny osvětlení.

V Praze dne 4.12.2006

Moje technické vybavení

Přesně na den po deseti letech vypadá seznam mojí techniky podobně jako v roce 2009.

Fotoaparáty

  • Nikon D3, D300
  • Nikon 1 V1
  • Fuji XT-20
  • Nikon D2H, D2X, se zvětšujícími očnicemi DK-17M

Objektivy

  • Fuji 27/2.8 Sigma 10-20/4-5.6 – širokoúhlý zoom
  • Sigma 160-600/5-6.3 C – zoom
  • Nikkor AF-S 60/2.8 N micro – mikroobjektiv 1:1 s velmi dobrým bokeh
  • Nikkor MF 105/1.8 AI-S – velmi kvalitní světelný objektiv
  • Nikkor MF 85/1.4 AI-S – kvalitní světelný objektiv
  • Nikkor MF 50-300/4.5 non ED
  • Nikkor AF 300/4.5 – výborný lehký a pohotový
  • Nikkor MF 80-200/4.5 Ai-s
  • Nikkor MF Micro 55/3.5 non Ai
  • Nikkor MF 28/4
  • Nikkor MF 20/3.5 Ai-s
  • Nikkor MF 35/2 Ai-s
  • Nikkor MF 50/1.4 non Ai
  • Nikkor MF 105/2.5 non Ai
  • Pentacon 135/2.8
  • Orestegor 100/2.8
  • Orestor 200/4
  • Zenitar 16/2.8

Telekonvertory

  • Nikon AF-I 20E (2x)
  • Nikon AF-I 14E (1.4x)
  • Kenko 300 PRO AFd 1.5x pro AF i MF objektivy, nehrozí kolize zadního členu objektivu s optikou telekonvertoru

Stativy a hlavy

  • Manfrotto 055CLB – kvalitní stativ pro větší zatížení
  • Manfrotto 190NAT – kvalitní stativ do přírody
  • Benro Gimbal GH – lehká, skladná hlava pro teleobjektivy
  • Manfrotto head 128RC – lehká plovoucí hlava pro focení v přírodě
  • Manfrotto head 352RC – lehká kulová hlava
  • Manfrotto head 136 – kvalitní plovoucí hlava

Předsádky, mezikroužky a filtry

  • Nikon 5T – makropředsádka 1.5 D
  • Nikon 6T – makropředsádka 2.9 D
  • Mezikroužky Kenko 12, 24 mm

V Praze dne 12.5.2019

Před deseti lety v roce 2009

Za uplynulá léta jse si pořídil a zkoušel různá těla a objektivy. Většinou starší modely v bazarech a nebo z druhé ruky. Neměl jsem potom to srdce se jich včas zbavit a tak mám doma i archaické kousky. Ale rád si s nimi čas od času zafotím.

Fotoaparáty
Nikon D3, D300
Nikon D2H, D2X, se zvětšujícími očnicemi DK-17M
Nikon D1H, D1X ještě občas použiji

Objektivy
Sigma 10-20/4-5.6 – širokoúhlý zoom
Nikkor AF-S 60/2.8 N micro – mikroobjektiv 1:1 s velmi dobrým bokeh
Nikkor MF 500/4P – teleobjektiv, který s TC 16A dává 800/6.3
Nikkor MF 105/1.8 AI-S – velmi kvalitní světelný objektiv
Nikkor MF 85/1.4 AI-S – kvalitní světelný objektiv
Nikkor MF 50-300/4.5 ED – výborný objektiv
Nikkor AF 300/4.5 – výborný lehký a pohotový
Nikkor AF-S 70-200/2.8 VR – velmi ostrý objektiv s dobrým bokeh, nejčastěji ho používám s TC 17E AF-S
Nikkor AF-S 300/2.8 VR – nejčastěji ho používám s TC 1.4x jako objektiv 420/4

Telekonvertory
Nikon AF-I 20E (2x) – jen pro AF-S Nikkory
Nikon AF-S 17E (1.7x) – jen pro AF-S Nikkory
Nikon AF-I 14E (1.4x) – jen pro AF-S Nikkory
Nikon TC 16A (1.6x) – TC s autofokusem pro MF teleobjektivy
Kenko 300 PRO AFd 1.4x a 2x – pro AF i MF objektivy, nehrozí kolize zadního členu objektivu s optikou telekonvertoru

Stativy a hlavy
Manfrotto 055CLB – kvalitní stativ pro větší zatížení
Manfrotto 190NAT – kvalitní stativ do přírody
Benro Gimbal GH-1 – lehká, skladná hlava pro teleobjektivy
Manfrotto head 128RC – lehká plovoucí hlava pro focení v přírodě
Manfrotto head 352RC – lehká kulová hlava.
Manfrotto head 136 – kvalitní plovoucí hlava

Předsádky, mezikroužky a filtry
Nikon 5T – makropředsádka 1.5 D
Nikon 6T – makropředsádka 2.9 D
Mezikroužky Kenko 12, 24 mm

V Praze dne 12.5.2009