Vilu ve Hřibech č.23 si postavil roku 1925 Josef Homolka pro sebe a dceru Emilii Homolkovou. Byl to cihlový prostorný dům. Vcházelo se po čtyřech schodech a verandou do centrální chodby, dlážděné černými dlaždicemi. Vlevo byly tři místnosti. Rohový pokoj se dvěma okny. Jedno vedlo do zahrady a druhé na Vitickou stranu. Dále dvě menší místnosti, které měly po jednom oknu k Viticům. Vpravo od chodby byla malá kuchyň s oknem do dvorka. Na konci chodby byl velký špajz se zamřížovaným oknem do dvorka. Naproti dveřím špajzu byly dvoje dveře. Jedny vedly na schodiště dolů do prostorného, suchého sklepa. Druhé na lomené schodiště do patra. V patře byl uprostřed podkrovní pokojík s oknem k Viticům. Napravo byla půda, nalevo půda na seno s podávacím oknem do dvorka. Dvorek uzavírala směrem od silnice dřevěná vrata. Za vraty bylo ohrazené hnojiště. Ke Hřibům dvorek uzavírala nízká budova s řadou chlívků, kurníkem a králíkárnou. K vilce patřila rozsáhlá zahrada a záhumenková pole, směrem k Viticům.
Ve vilce Hřiby č.23 žil na „vejminku“ Josef Homolka (+1950) s manželkou Annou (+1942), dcerou Emilkou Homolkovou (+1947) a ovdovělou dcerou Anastazií Novotnou. Po roce 1950 tam u Anastazie Novotné našla útočiště Zdenka Černá (rozená Benáková) s dětmi Zdeničkou a Josefem. V roce 1957 se Zdenka Černá s dětmi odstěhovala do Čelákovic k manželovi. Když komunisté v Dobrém Poli potřebovali domek, kam byli nuceně vystěhováni František Benák s manželkou Marii, přestěhovali se Benákovi do Hřib č.23. Od té doby žili ve vilce František Benák s manželkou Marii a Anastazie Novotná. Potom se tam scházela celá, komunisty rozstěhovaná, širší rodina o svátcích. Vnuci Františka Benáka tam byli často o prázdninách. František Benák hospodařil v malém na pozemcích patřících k vilce. U vilky byla velká ovocná zahrada, a před ní pole sloužící jako záhumenka, kterou František Benák obdělával. Rodiny Černých a Benákových pomáhaly. Dům měl atmosféru starých časů. V přízemí byla tmavá dlážděná chodba se zrcadlem a pod stropem byly na zdi lovecké trofeje dědečka Františka Benáka. Obrovské parohy jelenů dvanácteráka a čtrnácteráka, které František Benák za mlada ulovil na Podkarpatské Rusi, když byl služebně v Košicích. Spávalo i v podkrovním pokojíku, mezi dvěma půdami. Vonělo to tam sušenými švestkami a křížalami. Z vedlejší půdy také senem. Na podzim se v pokojíku netopilo a ráno tam byla skoro jinovatka. Spalo se tam pod péřovými duchnami. Na podlaží k pokojíku vedlo cihlové schodiště. Na podestě stál starý skříňový gramofon s troubou a deskami slavných árií. Bylo tam také kanape.
