Antonín Novotný se narodil 22.3.1881 v Praze- Radlicích manželům Antonínu a Kristýně (roz. Biskupová) Novotných. Když mu bylo šest let zemřel mu otec ve věku 31 let na zánět ledvin. Vdova Kristýna Novotná, které tehdy bylo dvacetdevět let zůstala sama se synem. Živila se jako obchodnice tabákem s trafikou ve vlastním domku. Provdala se znovu až v roce 1909 za profesora Františka Janského. Antonín Novotný zůstal jedináčkem. Měl technický talent. Vyučil se zámečnictví a potom vystudoval Vyšší státní průmyslovou školu v Praze, obor strojnický a elektrotechnický. Byl technickým úředníkem Elektrických podniků král. hlavního města Prahy. Působil tam jako technický úředník. Fotografoval dění v Elektrických podnicích a jeho fotografie jsou uloženy v archivu Dopravních podniků hl. m. Prahy. Fotografie jsou rovněž publikovány ve dvou knihách edice Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě.
V měsíčníku Sdružení úředníků Elektrických podniků hl.m. Prahy je v květnu 1931 noticka: „Padesát let spokojeného, tichou prací a dobrou vůlí vyplněného života dovršil dne 22. března náš milý kolega Novotný, jeden z nejstarších a nejzapracovanějších technických úředníků elektrických drah. Působí v technické kanceláři dílen pro opravy vozů, kde je jediným konstruktérem“. Antonín Novotný zemřel 20.7.1939 v 58 letech na infarkt.
Domek v němž bydlel Antonín Novotný koupila rodina Biskupova okolo roku 1860. Domek byl přízemní a měl velmi silné zdi. Vchod byl v úrovni ulice, na protější straně domu byla zahrada asi tři metry pod úrovní ulice. Vlevo od vchodu z ulice byly další dveře, za kterými byla trafika, kterou provozovala Kristýna Biskupová (vd. Novotná, vd. Janská). V roce 1936 byly tyto dveře zazděny, trafika byla zrušena a postavena lázeň s plynovou karmou. V roce 1901 byla nad zahradou přistavěna zastřešená terasa se zábradlím. Pod ní byla malá místnost. Ze zahrady na verandu vedly zděné schody.
Domek příčně přetínala chodba vedoucí až na verandu. Rozdělovala domek na poloviny o třech malých místnostech.
V rohu zahrady u vchodu do sklepa byla pumpa poháněná kolem na zdi. Studna byla dobře odvětrávaná a pro vodu si tam chodili i sousedi. Pramen byl pod úrovní kanalizace v ulici. Ve sklepě byla původně spižírna, ze které vedly schody k poklopu na chodbě v domku. Do sklepa se tak dalo chodit také přímo z domu. Takže se v zimě nemuselo vycházet do zahrady, kde byly dveře do sklepa kde se skladovalo uhlí a dříví.
Okolí Radlic bylo v té době venkovské. Podle domu vedla ze Smíchova do Radlic prašná cesta. Návštěvy tedy museli přijít pěšky pokud chtěli ušetřit za „drožku“. Radlická ulice byla úzká a později byla rozšířena a vedla v ní jednokolejná tramvajová trať. Takže hned za zdí domku jezdily hlučné staré tramvaje. Když mrzlo otřásal se celý barák. Všechny domky podle zúžené cesty ze Smíchova do Radlic byly zbourány kvůli stavbě metra. Ulice byla rozšířena také ubráním části svahu. Dnes je tam široká silnice a místo domku a zahrady jen prázdná plocha.
Zahradu navrhoval zahradní architekt a udržoval ji zahradník. Půdorys zahrady, rostliny a květiny se zachovaly až do záboru a zbourání domku i zahrady v roce 1983.
Biskupovi byli společensky založeni a často hostili rozmanitou společnost. Na zahradě domku Biskupových bylo cvičiště Sokola, včetně bradel a stojanů pro skok vysoký. Chodil tam kdysi na návštěvu i Tyrš a další známé osobnosti. V zadní části zahrady byl podél plotu vybudován kuželník se žlabem pro vracení koulí.
Kristýna Biskupová v domku provozovala trafiku, obchod tabákem. Kovový vývěsní štít trafiky paní Janské, krásnou turkyni s cigaretou namaloval akademický malíř Augustýn Vlček (* 27. 7. 1865 v Košířích , † 9. 4. 1934 v Praze). Augustýn Vlček namaloval také velké portréty manželů Krystýny a Františka Janských. Portrét profesora Janského věnovala prateta Národnímu Muzeu, je tam někde v depozitáři. Antonín Novotný vyfotografoval atelier Augustýna Vlčka na Malé Straně stereoskopicky.
Augustín Vlček, později restaurátor Muzea hl.m. Prahy, byl jedním z rodinných přátel Biskupových. Po roce 1894 stal žákem Brožíka. Vlček byl podobný Masarykovi a když jel v kočáře přes Český Brod, lidé se zastavovali, smekali a mávali mu. A on jim velebně kynul, jako opravdový prezident.
Antonín Novotný měl v domku malou fotokomoru, kterou si zřídil v místnůstce pod schodama na půdu, vedle kuchyně. Původně to byl špajz. Fotografoval třemi fotoaparáty s rozměry desek 9×12, 13×18 a 18×24 cm. Papírové otisky z desek dělal přímým kopírováním v kopírce, kterou si sám udělal. Fotografie a desky pečlivě čísloval, ukládal do krabiček a do sešitů psal o každé fotografii kde a kdy ji pořídil a co na ní je za osoby. Právě tyhle sešity se v pozůstalosti bohužel nenalezly. Pořizoval rovněž stereosnímky a lepil je na kartony. Prohlížečka stereosnímků se tenkrát prodávala se sadami stereosnímků ze světa, včetně snímků černošských polonahých krásek a tureckých břišních tanečnic.
Prahu a život v pražských ulicích fotografoval mezi roky 1905 a 1932. Staré město, Smíchov, Radlice, Holešovice a Libeň. Využíval každou příležitost a fotografoval i z oken kanceláří Elektrických podniků, kde pracoval.
Desítky fotografií prastrýc pořídil v době konání VI. Všesokolského sletu roku 1912. Byl označován i jako první slet nově vzniklého Svazu Slovanského Sokolstva. Na Letenské pláni byl upraven 14-ti hektarový areál s tribunami pro 100 000 diváků. Na většině snímků jsou šiky cvičících Sokolů. Zajímavější jsou ale fotografie z Pražských ulic v době sletu.
Antonín Novotný fotografoval i v době 1. světové války. Pořídil řadu fotografií vojsk odcházejících na frontu i konec války. Nouzí o potraviny naštěstí rodina ve válečných letech netrpěla. Prateta vyprávěla jak je zásoboval její otec Josef Homolka, který hospodařil na statku ve Hřibech. Ráno ještě za tmy vypravil povoz s koňmi a kočím. Na vůz naložili pytel mouky, brambory, uzené a jiné maso, sádlo a další potraviny. Vůz se dokodrcal do Radlic a příští den zpátky na statek. Antonín Novotný si vyfotografoval sklep plný pochutin. Visící šunka a uzeniny, kameninové sádláky, lahve s vínem. Byl labužníkem.
V Radlicích pořídil Antonín Novotný celou sérii fotografií nouzového bydlení. Podle vzpomínek pratety v nouzových koloniích bydleli dělníci a dělnice z Radlické cihelny.
Antonín Novotný byl můj prastrýc, v roce 1920 se oženil se sestrou mojí babičky Anastazií Homolkovou. Něco ze společného života s Antonínem Novotným mi prateta kdysi vyprávěla.
Žila v domku s manželem a tchýní. Tchýni si chválila, že byla moc hodná. Prastrýc byl šetrný. Již od studentských let si při cestách do zahraničí zapisoval každý výdaj. Takže i dnes se mohu dozvědět co měl v kterém hotelu za snídani a kolik to stálo. Tramvaj měl zdarma a když šel do práce, zastavila mu ráno u dveří domku. Když někdy musel pěšky přes Vltavu, raději si hodně zašel k mostu, kde se neplatilo mýtné.
Práci v Elektrických podnicích bral velmi vážně. Prateta vyprávěla historku, jak důkladně zkoušel technický stav tramvají. Antonín byl malé postavy, ale kulaťoučký a hodně vážil. Když chtěl vyzkoušet kožená poutka, sloužící pasažérům jako úchyty, musel si povyskočit, aby na ně dosáhl. Jednou se poutko s ním utrhlo a narazil si kostrč.
Manželské postele si navrhnul sám na míru. A protože byl malý, byly jen 180 cm dlouhé. Knihy kupoval jen odborné o zámečnictví, fotografování a technických vynálezech. Měl několik logaritmických pravítek a dokonalé rýsovací potřeby. V rodině se odebíral Světozor a tisk. Velmi zručně vázal do knih romány, vycházející na pokračování v novinách. Řemeslo ho zřejmě naučil dědeček Biskup, knihař. Krásný, dřevěný lis se zachoval.
Novotní chodili do opery a do divadel včetně lidové Arény. Prateta „lidový“ humor neměla ráda. Jako odstrašující příklad dávala Ference Futuristu s jeho veršem „Víte proč mu ty nohy smrděli? Protože mu rostly z prdeli“. Operu, operetu a divadlo milovali. Nevynechali žádné představení v Pražských divadlech. Zachovala se velká krabice programů obsahující libreta operet a oper. Měli v Radlicích velký skříňový gramofon na kliku s „troubou“, na kterém mi prateta v dětství přehrávala árie z černých gramofonových desek, včetně arií Carusa a Destinové. Teta vyprávěla, že když Ema Destinová zpívala v létě roku 1923 Libuši na hradbách Vyšehradu, bylo ji slyšet až na zahradu radlického domku.
Manželé Novotní si dopřáli velkou cestu s Čedokem do Řecka, Egypta, Jeruzaléma a Sýrie. Z cesty prastrýc pořídil stovky dobových fotek nejen památek, ale i lidí v ulicích.
Prastrýc byl také majitelem nájemního domu v ulici Štefánikova hned u křižovatky U Anděla. Nerad musel chodit se zápisníkem vymáhat od partají nájemné. Prateta vyprávěla, že na tom spíše prodělávali. Přestože bydleli ve starém, tmavém, nepohodlném domku a žili velmi skrovně, byli zámožní. Peníze měli uloženy v akciích a cenných papírech. Na správu portfolia najali právníka. O všechno prateta přišla po komunistickém puči a při „měně“. Zůstaly ji jen osobní šperky. Žila potom z důchodu 200 Kč měsíčně.
Antonín Novotný byl vášnivým fotografem, pořídil tisíce záběrů Prahy, rodiny a přátel. Nejvíce fotografií Antonína Novotného se pravděpodobně zachovalo v archivu Dopravních podniků hl. města Prahy. Fotografoval dílny s dělníky, tramvaje, kanceláře s kolegy a budovy centrály v Holešovicích. Také nehody a úrazy týkající se elektrických Dopravních Podniků. Zajímavá je například fotografie žádosti o zaměstnání.
Skleněné fotografické negativy se bohužel nezachovaly. Při opravě střechy poškozené náletem spojenců je ovdovělá manželka Anastasie nechala vyvézt na smetiště. Zachovalo se jen několik set z části datovaných fotografií na papíře, ale bez doprovodných popisků. Některé fotografie Prahy a Smíchova z let 1906 až 1925 jsou unikátní. Proto jsem se rozhodl alespoň část zveřejnit ve fotogalerii na www.benak.info. O identifikací dnes již zaniklých míst na fotografiích se zasloužili znalci staré Prahy, návštěvníci fotogalerie.
