Statek Hřiby č.8

           Odstarodávna chalupa Jana Bezvousýho.
                Vedle register kladení peněz z let 1622-1623 nachází se, že Václav Zahradník byvše hospodářem na té chalupě ji měl zcela zouplna zaplacenou.
Zápis Jiříkovi Kučkovi na pustou chalupu Václava Zahradníka L.P. 1678 dne 11. Junii s povolením.. podle prošacování rychtáře a konšelů ze vsi Vitic Jiřík Kuček ujal tu chalupu po neb. Václavovi Zahradníkovi od mnoha let pustou spálenou sobě, manželce a budoucím.. za 42 kop.  Nápadníci: do důchodu 3 kopy,  k záduší vitickému  4 kopy, nápadníkům po neb. Václavovi Zahradníkovi by ostatek náležeti měl, však rychtář vitický spolu chřibský a žádný ze sousedů od mnoha let  od takových nápadníků nevědí tehdy právem odběžným a odúmrti připadá vrchnosti 35 kop. Nechal to místo zase pustý.
                Karel Svoboda leta 1685  28. Aprilis s povolením.. podle předešlého šacunku ujal jest to pustý místo po neb. Václavovi Zahradníkovi za sumu hlavní 42 kop bez závdavku. Pro nemožnost ten Karel Svoboda to místo vystavěti nemohl.
                Václav Jelínek kovář Hřibský L.P.1685 dne 28 julii s povolením.. ujal jest chalupu místo pustý po neb. Václavovi Zahradníkovi, kteroužto chalupu  Karel Svoboda pro nemožnost svou vystavěti nemohl dle předešlého zápisu a šacunku  za sumu hlavní 42 kop. Nápadníci: podle předešlého zápisu Jiříka Kučky k doplacení vostalo..
               Zápis Václavovi Jelínkovi na vystavenou chalupu Zahradnickou Václava Jelínka kováře otce jeho..smlouvou dobrovolnou… 29. Julii 1688 Václav Jelínek kovář Chřibský z lásky otcovský postoupil tu chalupu  vystavenou  Zahradnickou jak s zahrádkou tak s celou kopou rolí k ní patřícími všemi případnostmi synu svému Janovi Jelínkovi, manželce a budoucím dědicům jeho podle předešlého zápisu. Nápadníci: do důchodu, k záduší, právo odúmrti po náp. Václava Zahradníka.
                Zápis Janovi Jelínkovi L.P. 1706 dne 27. Junii s vůlí urozeného pána.. Václav Jelínek jsouce věkem již sešlý člověk Jiříkovi Jelínkovi synu svému tuto chalupu postoupil. Poněvadž pak manželka syna jeho Jiříka mající on otec byt vymíněný s ním porovnati se nemohla, vejš jmenovaný Jiřík Jelínek chalupu tuto  bratrovi svému Janovi s Janem sousedem Vitickým na grunt na starý šacunk zhandloval a to na způsob tento: tak že on Jiřík Jelínek při této chalupě osení vše nechává, proti čemuž nový hospodář kontribuci od Vánoc zasedělou platiti se uvolil. K ročnímu placení po 2 kopách nápadníkům těmto: k záduší Vitickýmu 4 kopy, do důchodu 12 kop. Václavovi Jelínkovi vyplacených nyní po něm pozůstalý vdově Anně a dceři Dorotě vdaný za Jana Justa Fersta. Splácí 1706-1720.
                Zápis Jakubovi Jelínkovi na chalupu Jana Jelínka otce jeho L.P. 1721 dne 18. Januaris s povolením.. stala se smlouva dobrovolná u přítomnosti Martina Andrýska rychtáře Vitickýho tak, že Jan Jelínek chalupu tuto synu svému vlastnímu Jakubovi, manželce a budoucím.. za sumu 102 kop. Nápadníci: k záduší Vitickýmu, do důchodu, po Václavovi Jelínkovi Anně vdově po něm, dceři Dorotě vdané za Jana Foršta kantora vitickýho rovným dílem 21 kop 30 gr. Tomášovi Kubáskovi jeho na gruntě Václava Bejšovce pretendýrovaný mající spravedlnost, za kterou přidaných 3 kopy rolí zde se jemu vypisuje 60 kop. Janovi Jelínkovi vyplacených peněz 11 kop 30 gr. Vejminek: Jelínek odstupující hospodář sobě vymínil s manželkou svou volný byt, komoru a jeden chlívek  do smrti, item pod 5. věrtel, jeden kousek pole k vzdělání takový že jemu nynější hospodář potah zapůjčiti má.. Splácí 1721-1729.
               Matěj Andrýsek od Jakuba Jelínka od 11. August 1740 za 102 kop grošů, Jan Šmied od Matěje Andrýska od 16. Februar 1752 za 102 kop grošů, Matěj Šmied po Janu Šmiedovi svém otci od 27. Juli 1769 za 398 kop 56 grošů, Ondřej Chraust od Matěje Šmieda od 1778 za 22 zlatých, Václav Chraust od otce Ondřeje Chrausta 31. prosince 1817, Josef Bartl od Václava  a Anny Bartlových 20. Marta 1838.
                V gruntovní knize panství černokosteleckého pro vesnice  Hřiby a Vitice byl v roce 1800 grunt popsán takto: světnice   v ní 2 okna, kamna s kamnovcem železnym, pec chlebová, síň komora dřevěná, v síni komora vše roubený, pak komora špejchárek s prkennou podlahou, stodola roubená dvoje zadění a dvoje vrata, při nich 2 chlívky roubený, vrata do dvora. Ke gruntu patřilo 19 jiter a 1298 sáhů polí, a 158 sáhů zahrad.
                Grunt vyženil Josef Homolka 1889 sňatkem a Annou Bartlovou, dcerou Josefa Bartla. Dosud stojící obytná budova byla postavena roku 1905. V té době hospodařil na statku Josef Homolka a píše o tom: „Já jsem musel stavět také neb jsem měl špýchary, ty byly dřevěný a malý, tak jsem na domovním stavení uďál půlštok a přistavěl kvelb a místo špýcharu pak kuchyň, pak kuchyň letní a pec na chleba, za tím komůrku pro chasu a udírnu na maso. Se zedníkem Chvojkou jsme vyřešili odtok vody do rokle za stodolu, dříve tekla po zahrádce k Smejkalovum, ale když jsem zastavěl, nemohla tam téct. Nešlo to jinak než stavět kanál, což stálo dost peněz, a ty práce. Tím jsem si od vody pomohl. Za stodolou jsem postavil zeď, dvířka  a vrátka, jámu na řízky jsem zavezl, od Šmejkala jsem koupil kousek zahrady dosti těžko, zároveň s naším stavením, postavil jsem tam zeď a dával řízky do rohu na vrch, takže se pěkně na kolečku vozily. Pak jsem z bázní Boží dále hospodařil, za pomoci již dítek neb se nám narodila dcera po první Marii za dvě léta Anastazie, pak za dva po ní Marie, pak Boženka a naposled Emilie. Pak jsem dával nové podlahy do pokojíčku neb byly shnilé a též jsem pořídil žentour, dřív mlátili jsme ruční mlátičkou, to jsem se natočil. Roku 1895 jsem koupil novou čisticí mlátičku k žentouru na výstavě v Praze a k tomu nový žentour neb starý byl stojatý. Pak jsme již mlátili pohodlně, ale scházely nám větší špýchary. Též jsem kopal novou studni pod oknem u zadního pokojíku na dvoře. Sám jsem ji vykopal a pro vodu jsem těžko dělal. Hloubka byla šest metrů. Dal jsem pumpu, dřív se všechna voda nosila z návse, měli jsme radost, ale přišel suchý rok a voda se nám ztratila. Pumpu koupil Holub. Žlab jsem tam měl, ten koupil Kopřiva a studni jsme dělali s Trnkou v rokli za stodolou. Tam byly prameny, studně nebyla hluboká, ale musel jsem koupit trubky a novou železnou pumpu. Přitom jsem rozšířil chlév a kůlnu a dal nová napájedla. Teprv jsme měli pohodlí a vodu jsem zaved po trubkách do kuchyně, dal tam pumpu. To bylo ňáký pohodlí. „
               Homolkovi měli samé dcery a tak statek neměl mužského dědice. Nakonec Josef Homolka předal statek dceři Marii a zeti Františku Benákovi. Zdenka Benáková o tom ve svých pamětech píše: „Protože tatínek dobře vydělával, jak v Praze, tak i v Košicích, ušetřili rodiče nějaké peníze. Stále mysleli na pěkný statek. Oba byli z hospodářství a rozhodli se zakoupit velký (zbytkový) statek na jižním Slovensku a spolu hospodařit. Statek byl již vyhlédnut, a vyjednávali o koupi, jenže můj dědeček Josef Homolka ze Hřib již nechtěl hospodařit, dcery byly všechny pryč, a neměl kdo převzít rodinný statek ve Hřibech. Bylo  to celkem malé hospodářství, ale rodiče se nechali přemluvit a přišli do Hřib. Ušetřené peníze dali rodičům a ty za ně postavili ve Hřibech pro sebe výměnek čp.23 v r.1927 a statek předali na oba manžele – moje rodiče.“

                František a Marie Benákovi hospodařili úspěšně, ovšem za cenu neustálé dřiny. František Benák investoval do nových strojů a do zařízení statku. Odkoupil od Emilky Homolkové starou chalupu Hřiby č.6, zboural ji a nechal postavit nový domek se dvěma byty pro svoje zaměstnance. Koupil starou chalupu Hřiby č. 11 po ševci Nikodýmovi, zboural ji a nechal místo ní postavit budovu pro chov prasat.
  A takhle vypadal dvůr a chlévy v roce 1991, po 40-tiletém komunistickém hospodaření, když statek vracelo JZD Podlipan mé matce Růženě Benákové. Stodola byla zbouraná, chlévy vyrabované, okna rozbitá. Dvůr je skládka odpadu a sutě. V roce 1950 nařizoval MNV dědečkovi Františku Benákovi, aby hospodařil na svém, tehdy ještě vzkvétajícím,  statku „s péčí řádného hospodáře“ a plnil pětiletý plán. Potom statek i s mrtvým a živým inventářem MNV  statek Františkovi Benákovi odebralo a předalo do JZD, které čtyřicet let vše zdarma využívalo. Komunistická péče statek poznamenala už navždy. Za zbourané stodoly, zničený vepřín a stáje rodina žádnou náhradu nedostala. V „restituci“ byl statek „vrácen“ ve stavu na fotografii.