Od pradávna Lejskovský sedlskej grunt. V gruntovní knize z roku 1800 se popisuje takto: světnice v ní 3 okna, podlaha prkenná, kolem lavice. Kamna železný, trouba plechová, pec chlebová. Síň komin zděný. V síni komora s podlahou prkennou, maštal, vše pod jednou krytbou. Vedle komůrka, zvenčí maštal.., špejchárek s prkennou podlahou, při něm kůlnička v ní 2 chlívky, stodola s dvouma zádeni a dvouma vraty, kůlnička a 1 chlívek, dvoje vrata prkenný s dubovýma sloupama a dvírkama, sklep klenutej. Ke gruntu patřilo 12 jiter 1448 sáhů polí, a 1 jitro 1239 sáhů zahrad.
Majitelé se na gruntu hodně střídali. Jan Pospíšil nastoupil na grunt 10. února 1798 po Tomáši Jelínkovi. Jiřík Bartl koupil grunt od Jana Pospíšila 18. března 1803. Jakub a Alžběta Šmídovi koupili grunt 30. srpna 1818, a prodali ho Josefu Pecháčkovi 23.ledna 1820. Majiteli byli dále Martin Kolenský, Václav Vlasák, Josef Vosecký, Kateřina Vosecká.
Dne 19.4.1866 koupili grunt manželé Jan a Aloisie Koželský, a po smrti manželky usedlost vlastnil od 26.4.1874 Jan Koželský a po něm syn Václav Koželský. Po jeho předčasné smrti se na usedlost přiženil k mladé vdově Marii Koželské (roz. Břečkové) Josef Benák.
Při sčítání lidu 31.12.1900 bydlel Josef Benák (1872) na statku Vitice č.9 spolu s manželkou Marií Benákovou (1871) a synem Františkem (1898) a nevlastní dcerou Aloisií Koželskou (1895). Na statku byli čeledín Josef Pivoňka (1883) z Bulánky, služka Anna Hrucedorfová (1883) z Bulánky a rodina dělníka Františka Kodeše (1870) s manželkou Anežkou Kodešovou (1874) a syny Václavem (1894) a Františkem (1900) a dcerou Kristinou (1899). Na statku chovali: 1 hříbě, 2 kobyly, 2 býčci, 2 jalovičky, 5 krav, 1 koza, 1 podsvinče, 2 běhouni, 1 svině, 18 slepic, 4 husy.
Při sčítání lidu v roce 1910 bydlel na statku Vitice č.9 majitel statku Josef Benák (od roku 1897) a zároveň byl starostou. Dále manželka Marie Benáková (od roku 1894) a synové František Benák (*1898), který v té době pobýval na „handlu“ v Liberci u německé rodiny Hartmannových, Josef Benák (*1902) a nevlastní dcera Aloisie Koželská. Dále rodina čeledína Václava Jelínka (1870) s manželkou Josefou (1867), dcerou služkou Annou (1891), dcerou Antonií (1894), syny čeledíny Václavem (1894) a Františkem (1895), dětmi Karlem (1900), Bohumilem (1905), Jiřinou (1908) a Josefem (1910). Dále služka Vojtěška Vosecká (1894) a Marie Beranová (1886) z Dobřichova. Na statku roku 1910 chovali: 1 kobyla, 1 hříbě, 1 valach, 14 kusů hovězího dobytka (z toho 7 býčků), 4 prasata, 25 slepic a 3 husy.
Při sčítání lidu v roce 1921 bydlel na statku Vitice č.9 majitel statku Josef Benák s manželkou Marie Benáková a synové František Benák (1898), Josef Benák (1902) a nevlastní dcera Aloisie Koželská. Dále rodina zemědělského dělníka Jana Pekárka, služky Emilie Saková (1904) a Josefa Skřivanová (1905).
Když Josef Benák roku 1932 zemřel, převzal grunt syn Josef Benák (*1902) s manželkou Růženou (rozenou Bičákovou). Hospodář Josef Benák zemřel předčasně roku 1943, když byly děti Pavel a Věra ještě malí. Po smrti manžela hospodařila na statku Vitice č.9 vdova Růžena Benáková a potom předala statek synovi Pavlovi. Brzo potom zabralo statek Vitice č.9 místní JZD. Vdova Růžena Benáková s dcerou Věrou se přestěhovaly ke tchyni na vejminek do domku Vitice č.77. Syn Pavel Benák musel do Ostravy k PTP a pracoval i v dolech. Když se chtěl oženit, požádal o vrácení statku rodině, jinak do družstva nevstoupí a odejde. Družstvo rodině vrátilo obytné budovy statku Vitice č.9. Po svatbě Pavla Benáka se tam nastěhovala jeho matka. Pavel Benák s rodinou od té doby bydlel ve Viticích č.77. Pavel Benák se stal v JZD krmičem dobytka. Jezdil s koněm a valníkem.
