Květen 2019 – JIŘÍ BENÁK

VI. Všesokolský slet 1912

Byl označován i jako první slet nově vzniklého Svazu Slovanského sokolstva. Na Letenské pláni byl upraven 14-ti hektarový areál s tribunami pro 100 000 diváků. Bylo zajištěno ubytování pro 40 000 návštěvníků, přičemž další zahraniční návštěvníci byli ubytování v hotelových zařízeních či v soukromí. Celý program byl rozvržen na pět týdnů. Předprodej vstupenek byl zřízen v Bance Bohemia, přičemž lístek k stání stál 5 K a k sezení 20 K. V průvodu šlo 17 212 sokolů z mnoha zemí světa (včetně členů amerického Sokola) s prapory, sokolskou jízdou a hudbou (8 dechovek). V čele průvodu kráčel starosta Sokola dr. Josef Scheiner a na závěr účastníci spolu s diváky zaplnili zcela pražské Staroměstské náměstí (tehdy ještě s Mariánským morovým sloupem a bez pomníku mistra Jana Husa).
(Převzato z Wikipedie).

VI. Všesokolský slet 30.6. 1912. Nástup mužů k prostným.

Cvičilo se na hudbu skladatele Pospíšila a orchestr řízený kapelníkem Arnoštem Hermannem byl umístěn na zvláštní kryté tribuně s polokulovým zastřešením. Celý slet byl natáčen firmou Kinofa, která pro uvedení v kinech vytvořila téměř hodinový film. Sletových cvičení se ve dnech 27. 6. až 4. 7. zúčastnilo pod ústředním heslem „Co Čech to Sokol“ přes 300 000 platících diváků a rozpočet sletu skončil benefitem (přebytkem) 402 000 K. Hlavním cvičebním dnem byla neděle 30. června, kdy se na tribunách shromáždilo 120 000 diváků. Při hlavním cvičení mužů cvičilo na ploše současně 11 340 sokolů. Při hlavním cvičení žen vystoupilo současně 5612 sokolek. Divácky zajímavou, několikrát opakovanou akcí byla cvičební scéna „Marathón“.

Nouzové kolonie Radlice, Jinonice 1925

Nouzová kolonie Smíchov Radlice 5.4. 1925
Nouzová kolonie Smíchov Radlice 5.4. 1925
Nouzová kolonie Smíchov Radlice 5.4. 1925
Nouzová kolonie Radlice 13.4. 1925
Nouzová kolonie Radlice 13.4. 1925
Nouzová kolonie Radlice 13.4. 1925
Nouzová kolonie Radlice 13.4. 1925
Nouzová kolonie Smíchov Malvazinka 13.4. 1925
Nouzová kolonie Smíchov Malvazinka 13.4. 1925

O Antonínu Novotném

Antonín Novotný se narodil 22.3.1881 v Praze- Radlicích manželům Antonínu a Kristýně (roz. Biskupová) Novotných. Když mu bylo šest let zemřel mu otec ve věku 31 let na zánět ledvin. Vdova Kristýna Novotná, které tehdy bylo dvacetdevět let zůstala sama se synem. Živila se jako obchodnice tabákem s trafikou ve vlastním domku. Provdala se znovu až v roce 1909 za profesora Františka Janského. Antonín Novotný zůstal jedináčkem. Měl technický talent. Vyučil se zámečnictví a potom vystudoval Vyšší státní průmyslovou školu v Praze, obor strojnický a elektrotechnický. Byl technickým úředníkem Elektrických podniků král. hlavního města Prahy. Působil tam jako technický úředník. Fotografoval dění v Elektrických podnicích a jeho fotografie jsou uloženy v archivu Dopravních podniků hl. m. Prahy. Fotografie jsou rovněž publikovány ve dvou knihách edice Zmizelá Praha – Tramvaje a tramvajové tratě.

V měsíčníku Sdružení úředníků Elektrických podniků hl.m. Prahy je v květnu 1931 noticka: „Padesát let spokojeného, tichou prací a dobrou vůlí vyplněného života dovršil dne 22. března náš milý kolega Novotný, jeden z nejstarších a nejzapracovanějších technických úředníků elektrických drah. Působí v technické kanceláři dílen pro opravy vozů, kde je jediným konstruktérem“. Antonín Novotný zemřel 20.7.1939 v 58 letech na infarkt.

Domek v němž bydlel Antonín Novotný koupila rodina Biskupova okolo roku 1860. Domek byl přízemní a měl velmi silné zdi. Vchod byl v úrovni ulice, na protější straně domu byla zahrada asi tři metry pod úrovní ulice. Vlevo od vchodu z ulice byly další dveře, za kterými byla trafika, kterou provozovala Kristýna Biskupová (vd. Novotná, vd. Janská). V roce 1936 byly tyto dveře zazděny, trafika byla zrušena a postavena lázeň s plynovou karmou. V roce 1901 byla nad zahradou přistavěna zastřešená terasa se zábradlím. Pod ní byla malá místnost. Ze zahrady na verandu vedly zděné schody.

Domek příčně přetínala chodba vedoucí až na verandu. Rozdělovala domek na poloviny o třech malých místnostech.

V rohu zahrady u vchodu do sklepa byla pumpa poháněná kolem na zdi. Studna byla dobře odvětrávaná a pro vodu si tam chodili i sousedi. Pramen byl pod úrovní kanalizace v ulici. Ve sklepě byla původně spižírna, ze které vedly schody k poklopu na chodbě v domku. Do sklepa se tak dalo chodit také přímo z domu. Takže se v zimě nemuselo vycházet do zahrady, kde byly dveře do sklepa kde se skladovalo uhlí a dříví.

Okolí Radlic bylo v té době venkovské. Podle domu vedla ze Smíchova do Radlic prašná cesta. Návštěvy tedy museli přijít pěšky pokud chtěli ušetřit za „drožku“. Radlická ulice byla úzká a později byla rozšířena a vedla v ní jednokolejná tramvajová trať. Takže hned za zdí domku jezdily hlučné staré tramvaje. Když mrzlo otřásal se celý barák. Všechny domky podle zúžené cesty ze Smíchova do Radlic byly zbourány kvůli stavbě metra. Ulice byla rozšířena také ubráním části svahu. Dnes je tam široká silnice a místo domku a zahrady jen prázdná plocha.

Zahradu navrhoval zahradní architekt a udržoval ji zahradník. Půdorys zahrady, rostliny a květiny se zachovaly až do záboru a zbourání domku i zahrady v roce 1983.

Biskupovi byli společensky založeni a často hostili rozmanitou společnost. Na zahradě domku Biskupových bylo cvičiště Sokola, včetně bradel a stojanů pro skok vysoký. Chodil tam kdysi na návštěvu i Tyrš a další známé osobnosti. V zadní části zahrady byl podél plotu vybudován kuželník se žlabem pro vracení koulí.

Kristýna Biskupová v domku provozovala trafiku, obchod tabákem. Kovový vývěsní štít trafiky paní Janské, krásnou turkyni s cigaretou namaloval akademický malíř Augustýn Vlček (* 27. 7. 1865 v Košířích , † 9. 4. 1934 v Praze). Augustýn Vlček namaloval také velké portréty manželů Krystýny a Františka Janských. Portrét profesora Janského věnovala prateta Národnímu Muzeu, je tam někde v depozitáři. Antonín Novotný vyfotografoval atelier Augustýna Vlčka na Malé Straně stereoskopicky.

Augustín Vlček, později restaurátor Muzea hl.m. Prahy, byl jedním z rodinných přátel Biskupových. Po roce 1894 stal žákem Brožíka. Vlček byl podobný Masarykovi a když jel v kočáře přes Český Brod, lidé se zastavovali, smekali a mávali mu. A on jim velebně kynul, jako opravdový prezident.

Antonín Novotný měl v domku malou fotokomoru, kterou si zřídil v místnůstce pod schodama na půdu, vedle kuchyně. Původně to byl špajz. Fotografoval třemi fotoaparáty s rozměry desek 9×12, 13×18 a 18×24 cm. Papírové otisky z desek dělal přímým kopírováním v kopírce, kterou si sám udělal. Fotografie a desky pečlivě čísloval, ukládal do krabiček a do sešitů psal o každé fotografii kde a kdy ji pořídil a co na ní je za osoby. Právě tyhle sešity se v pozůstalosti bohužel nenalezly. Pořizoval rovněž stereosnímky a lepil je na kartony. Prohlížečka stereosnímků se tenkrát prodávala se sadami stereosnímků ze světa, včetně snímků černošských polonahých krásek a tureckých břišních tanečnic.

Prahu a život v pražských ulicích fotografoval mezi roky 1905 a 1932. Staré město, Smíchov, Radlice, Holešovice a Libeň. Využíval každou příležitost a fotografoval i z oken kanceláří Elektrických podniků, kde pracoval.

Desítky fotografií prastrýc pořídil v době konání VI. Všesokolského sletu roku 1912. Byl označován i jako první slet nově vzniklého Svazu Slovanského Sokolstva. Na Letenské pláni byl upraven 14-ti hektarový areál s tribunami pro 100 000 diváků. Na většině snímků jsou šiky cvičících Sokolů. Zajímavější jsou ale fotografie z Pražských ulic v době sletu.

Antonín Novotný fotografoval i v době 1. světové války. Pořídil řadu fotografií vojsk odcházejících na frontu i konec války. Nouzí o potraviny naštěstí rodina ve válečných letech netrpěla. Prateta vyprávěla jak je zásoboval její otec Josef Homolka, který hospodařil na statku ve Hřibech. Ráno ještě za tmy vypravil povoz s koňmi a kočím. Na vůz naložili pytel mouky, brambory, uzené a jiné maso, sádlo a další potraviny. Vůz se dokodrcal do Radlic a příští den zpátky na statek. Antonín Novotný si vyfotografoval sklep plný pochutin. Visící šunka a uzeniny, kameninové sádláky, lahve s vínem. Byl labužníkem.

V Radlicích pořídil Antonín Novotný celou sérii fotografií nouzového bydlení. Podle vzpomínek pratety v nouzových koloniích bydleli dělníci a dělnice z Radlické cihelny.

Antonín Novotný byl můj prastrýc, v roce 1920 se oženil se sestrou mojí babičky Anastazií Homolkovou. Něco ze společného života s Antonínem Novotným mi prateta kdysi vyprávěla.

Žila v domku s manželem a tchýní. Tchýni si chválila, že byla moc hodná. Prastrýc byl šetrný. Již od studentských let si při cestách do zahraničí zapisoval každý výdaj. Takže i dnes se mohu dozvědět co měl v kterém hotelu za snídani a kolik to stálo. Tramvaj měl zdarma a když šel do práce, zastavila mu ráno u dveří domku. Když někdy musel pěšky přes Vltavu, raději si hodně zašel k mostu, kde se neplatilo mýtné.

Práci v Elektrických podnicích bral velmi vážně. Prateta vyprávěla historku, jak důkladně zkoušel technický stav tramvají. Antonín byl malé postavy, ale kulaťoučký a hodně vážil. Když chtěl vyzkoušet kožená poutka, sloužící pasažérům jako úchyty, musel si povyskočit, aby na ně dosáhl. Jednou se poutko s ním utrhlo a narazil si kostrč.

Manželské postele si navrhnul sám na míru. A protože byl malý, byly jen 180 cm dlouhé. Knihy kupoval jen odborné o zámečnictví, fotografování a technických vynálezech. Měl několik logaritmických pravítek a dokonalé rýsovací potřeby. V rodině se odebíral Světozor a tisk. Velmi zručně vázal do knih romány, vycházející na pokračování v novinách. Řemeslo ho zřejmě naučil dědeček Biskup, knihař. Krásný, dřevěný lis se zachoval.

Novotní chodili do opery a do divadel včetně lidové Arény. Prateta „lidový“ humor neměla ráda. Jako odstrašující příklad dávala Ference Futuristu s jeho veršem „Víte proč mu ty nohy smrděli? Protože mu rostly z prdeli“. Operu, operetu a divadlo milovali. Nevynechali žádné představení v Pražských divadlech. Zachovala se velká krabice programů obsahující libreta operet a oper. Měli v Radlicích velký skříňový gramofon na kliku s „troubou“, na kterém mi prateta v dětství přehrávala árie z černých gramofonových desek, včetně arií Carusa a Destinové. Teta vyprávěla, že když Ema Destinová zpívala v létě roku 1923 Libuši na hradbách Vyšehradu, bylo ji slyšet až na zahradu radlického domku.

Manželé Novotní si dopřáli velkou cestu s Čedokem do Řecka, Egypta, Jeruzaléma a Sýrie. Z cesty prastrýc pořídil stovky dobových fotek nejen památek, ale i lidí v ulicích.

Prastrýc byl také majitelem nájemního domu v ulici Štefánikova hned u křižovatky U Anděla. Nerad musel chodit se zápisníkem vymáhat od partají nájemné. Prateta vyprávěla, že na tom spíše prodělávali. Přestože bydleli ve starém, tmavém, nepohodlném domku a žili velmi skrovně, byli zámožní. Peníze měli uloženy v akciích a cenných papírech. Na správu portfolia najali právníka. O všechno prateta přišla po komunistickém puči a při „měně“. Zůstaly ji jen osobní šperky. Žila potom z důchodu 200 Kč měsíčně.

Antonín Novotný byl vášnivým fotografem, pořídil tisíce záběrů Prahy, rodiny a přátel. Nejvíce fotografií Antonína Novotného se pravděpodobně zachovalo v archivu Dopravních podniků hl. města Prahy. Fotografoval dílny s dělníky, tramvaje, kanceláře s kolegy a budovy centrály v Holešovicích. Také nehody a úrazy týkající se elektrických Dopravních Podniků. Zajímavá je například fotografie žádosti o zaměstnání.

Skleněné fotografické negativy se bohužel nezachovaly. Při opravě střechy poškozené náletem spojenců je ovdovělá manželka Anastasie nechala vyvézt na smetiště. Zachovalo se jen několik set z části datovaných fotografií na papíře, ale bez doprovodných popisků. Některé fotografie Prahy a Smíchova z let 1906 až 1925 jsou unikátní. Proto jsem se rozhodl alespoň část zveřejnit ve fotogalerii na www.benak.info. O identifikací dnes již zaniklých míst na fotografiích se zasloužili znalci staré Prahy, návštěvníci fotogalerie.

Fotografie Prahy díl III. (1906-1925)

Praha Smíchov Radlická ulice, křižovatka s Laurovou, kaplička sv. Anny, 1906.

Úvodní slovo k fotogalerii

Galerie, která dvanáct let běžela v Coppermine náhle přestala fungovat a stala se neopravitelnou a nepřevoditelnou. Obrázky jsem musel přestěhovat do WordPress a vytvořit jiný typ fotogalerie.

Na postranním panelu ve složce FOTOGALERIE si zvolte kategorii fotografií. Vylistují se vám náhledy s názvy. Po kliknutí na horní část náhledu se spustí přehrávání fotografií, které můžete zastavit a přepínat mezi obrázky šipkami po stranách, nebo se kliknutím na křížek vrátit na náhledy fotografií.

13.5.2019 Jiří Benák

Popis zahrady

Zahrada

Zahrada měří 1700 m2 travnaté plochy a je porostlá smíšenými stromy ve stylu anglického parku. Rostou na ní dva vysoké smrky a k tomu čtyři prostředního vzrůstu a několik menších. Jeden stříbrný smrk a šest menších. Dále tři velké borovice a tři menší. Dva doubky. Jedna jedle, modřín, pět zeravů, dvě hlošiny, kroucená vrba, malá vrba převislá, katalpa trubačovitá a ginko biloba. Tři velké ořešáky, pět třešní, dvě višně. Moruše bílá a moruše černá. Tři hrušně, sedm jabloní a tři meruňky. Tři jeřabiny a dvě kdoule. Dvě blumy, čtyři švestky, a mirabelka. Dřín, dvě lísky, ostružiny, maliny. Rybíz červený i černý, záhon jahod. Různé okrasné keře a kolem zahrady živý plot, kde rostou mladé švestky, šípky a bezinky. Na zahradu navazuje dlouhá pustá rokle s vysokými topoly, lípami a dalšími stromy. Roklí protéká odpadová voda ze vsi do vyhnívacího rybníčku.

Z předchozího výčtu je vidět, že zahrada je rozmanitá a poskytuje příjemné prostředí zejména pro ptáky. Těm jsem instaloval krmítka s nabídkou slunečnice, ořechů a koupadlo.

Druhy ptáků

Hrdlička zahradní – pravidelně hnízdí v rozsoše borovice, po zahradě se pohybují dva páry. 2014 se mladé hrdličky přiživují na krmítku se slunečnicí. Nejsou tak plaché jako staří.

Holub hřivnáč – zaletuje na zahradu pro větvičky na hnízdo. Hnízdí v lípě přes cestu. Stavěl si hnízdo na borovici, ale potom ho nechal opuštěné. 2016 vyvedli dvě holoubata z hnízda v koruně staré švestky.

Kos černý – dva páry hnízdí každoročně, pravidelně v hustém břečťanu na sloupcích bývalé brány. Jsou velmi krotcí a zdržují se blízko nás, když relaxujeme na zahradě. Často podběhnou křesílko. V květnu roku 2015 byla kosice už tak nebojácná, že kdykoliv jsem něco plel a vysazoval na záhony, pobíhala mi metr od ruky a čekala na žížalky. Mám dojem, že si myslela, že to dělám jen kvůli ní. 2018 zahynula většina kosů na virovou nákazu. Na jaře 2019 hnízdí na zahradě jen dva páry.

Drozd zpěvný – pár se zdržuje trvale na zahradě, pobíhá spolu s kosy a hnízdí velice skrytě. V roce 2014 zahnízdil počátkem července na lísce v plotě zahrady. Je to druhá snůška, jeden mladý drozd už poskakuje po zahradě. V roce 2015 už zahnízdily dva páry drozdů.

Špaček obecný – dva páry hnízdí v dutinách starého a obrovského ořešáku. Napodobují střídavě káně a žluvu hajní. Po zahradě chodí v páru.

Vrabec polní – vyskytuje se pravidelně. Minulé roky hnízdil v kustovnici cizí, tento rok obsadil i polovinu budek připravených pro sýkorky. V červnu roku 2014 obsadili téměř všechny budky. Populace se rozrůstá.

Vrabec domácí – vyskytuje se nyní pravidelně. Létá na napajedla a ke krmítku.

Sýkora koňadra – na zahradě je celoročně a v květnu pravidelně vyhnízdí a s houfem hladových mláďat krouží po zahradě. V roce 2014 vodila na jaře jen jedno mládě. Počátkem července jich bylo více. Na zahradě se jich zdržuje několik celý rok.

Sýkora modřinka – občas se ukázala na krmítku a po instalaci budek vyhnízdila na zahradě a dva páry se tam nyní zdržují trvale. V roce 2014 zaletuje na moruši jedna mladinká, a na krmítko jedna dospělejší. V roce 2015 zjara bylo na krmítku modřinek několik. Budky ale jako vždy obsadili vrabci polní a zbytek koňadry. V budce na třešni si dělala modřinka hnízdo z mechu a chlupů už v dubnu. Vyhnala ji koňadra. Ale po týdnu budku obsadili vrabci polní. Už 12.5.2015 se z budek ozývala vrabčí písklata.

Zvonek zelený – houfek až patnácti zvonků je na zahradě pravidelně kolem krmítka se slunečnicí. Vodí k němu i mladé. V roce 2014 už je populace menší, ale stálá. V roce 2015 bylo zvonků na zahradě více než dvacet, ale v květnu začali umírat mladší ptáci a vypadá to na, že nákazu přežije jen málo zvonků.

Brhlík – létá ke krmítku na slunečnici po celý rok. Hnízdí někde poblíž. V roce 2014 se na slunečnici přiživuje několik mláďat. Na okenní krmítko na dvoře přilétají bez bázně spolu se sýkorkami, pěnkavami, vrabci a strakapoudem.

Pěnkava obecná – dva páry hnízdí poblíž a denně se potulují kolem krmítka a pod ním. V roce 2014 nejsou mladé pěnkavy plaché a poskakují po dvorku dva-tři metry od člověka.

Rehek domácí – hnízdí ve staré stavbě pod střechou. V roce 2014 zahnízdil ještě jeden pár v připraveném rehkovníku na stodole. Poletují po zahradě, posedávají kde se dá a lapají hmyz. Po vyhnízdění se zdá, že se jeden pár odstěhoval mimo zahradu.

Rehek zahradní – V roce 2014 se nakrátko na zahradě objevil.

Strakapoud velký – pravidelným hostem na zahradě. Hnízdí poblíž a zalétává na zahradu i s mladými. V květnu roce 2015 dávám na krmítko jen celé ořechy, Pro ty si létají dva páry strakapodů. Nabodávají ořech zobákem a odletí s ním. Za chvíli jsou tam znovu. Po nich hned přiletí sýkorky modřinky a koňadry, někdy i brhlík a zkontrolují , jestli tam strakapoud nenechal nějaké drobky. ořech roz

Žluna zelená – zahrada je plná mravenců, takže žluna se objevuje poměrně často. Většinou až od července.

Žluva hajní – V roce 2010 zalétávaly dvě do zahrady na třešně. Držely se většinou vysoko v topolech. Flétnové tóny zpěvu zněly úžasně a jejich skřek potom napodoboval špaček.

Střízlík obecný – na jaře se potuloval okolo hromady starého dřeva a malinového houští v koutě zahrady.

Červenka obecná – brzo na jaře pravidelně vylétávala na zahradu z živého plotu. Někde v něm hnízdí. V roce 2014 zalétávala koncem června mláďata na krmítko. Jsou plachá.

Pěnice černohlavá – hnízdí v živém plotu a sbírala hmyz na kvetoucích stromech. V červenci zalétá na moruši a rybíz.

Pěnice pokřovní – hnízdí v živém plotu a sbírala hmyz na kvetoucích stromech.

Sedmihlásek hajní – v roce 2012 vyhnízdil na zahradě poprvé a celý den nádherně zpíval. V roce 2013-14 hnízdil opět, ale zpěv byl o poznání chudší.

Slavík obecný – poslední roky pravidelně hnízdí v rokli pod zahradou. V noci je zpěv nádherně čistý a hlasitý. V roce 2014 nebyl v doslechu žádný.

Dlask – Pravidelně se na krmítku v květnu objeví jeden nebo dva páry dlasků. Později nejsou vidět.

Budníček větší – pravidelně poletuje na zahradě a zpívá. V roce 2014 bylo slyšet budníčků více a vyvedli mladé.

Králíček obecný – na jaře prolézá smrk větev po větvi. Kde hnízdí nevím.

Králíček ohnivý – na jaře prolézá smrk větev po větvi. Kde hnízdí nevím.

Lejsek šedý – lovil na zahradě hmyz z nízké jabloňové větve. Zřejmě hnízdil na zahradě. V roce 2014 vyvedl zřejmě jen jedno mládě.

Lejsek černohlavý – V roce 2011 poprvé stálým návštěvníkem zahrady. Loví často hmyz v borovici.

Mlynařík dlouhoocasý – vyhnízdil vysoko ve smrku a vyvedl 11 mladých, kteří v houfku kolovali po zahradě a nechali se krmit samičkou. Od té doby na zahradě nehnízdili.

Konipas bílý – Počátkem července 2014 v podvečer poskakuje po střeše domku a stodoly a zpívá. V roce 2015 je konipasů bílých v okolí zahrady vidět více.

Stehlík – V květnu roku 2015 se na zahradě objevili dva páry stehlíků. Podle neustálého poletování hledají místo pro hnízdo. Na třešni poseděli před budkou obsazenou vrabci polními na jedné větvi s párem vrabčáků, jako by se přišli představit sousedům. Od té doby na zahradě pravidelně hnízdí.

Pěvuška modrá – V květnu roku 2015 zalétává pod krmítko párek pěvušky modré. Pravděpodobně hnízdí v živém plotě zahrady.

Sojka obecná – podzimní host v době ořechů. Zalétne i na krmítko, když tam jsou rozlouskané ořechy.

Straka obecná – nepravidelný výskyt na podzim.

Krahujec – často proletí zahradou nízko pod stromy a usedne na smrk poblíž krmítka. Není plachý.

Bažant – hřaduje často na zahradě a někdy brzo ráno se rodinka po zahradě prochází. V roce 2015 se slepička celý den živila zbytkem plev a prosa pod krmítkem. Po vyrušení odkráčela do křoví, ale zase se vrátila. Bažant se od té doby ochočil tak, že se nás nebojí a chodí po zahradě okolo nás.

Káně myšilov – sedává na topole v dolním konci zahrady s výhledem do polí.

Poštolka obecná – hnízdí na topole u zahrady. Jednou zalétla do kůlny a tvrdošíjně chtěla ven přes zasklené okno. Nechala se chytit do ruky a potom na volném prostranství seděla na ruce i když jsem ji už nohy nedržel. Odlétla až po chvíli aniž dala najevo strach.

Zvonohlík zahradní – párek na jaře chodí ke krmítku.

Ostatní fauna

Kočka domácí – zahrada leží mezi vsí a polnostmi, takže přes ni vede kočičí stezka. Chodí sem tam ve dne i v noci. Vesnické kočky jsou největší predátoři a uloví mnoho mláďat lovné zvěře. Myslivci z toho obvykle obviňují nevinná káňata nebo jiné dravce.

Kuna lesní – párek se pohybuje na zahradě v noci. Konzumuje například mirabelky, a nejen spadlé. Vyleze si pro ně i na strom. Občas nacházím poschovávaná slepičí vejce, i když slepice nechováme.

Liška obecná – občas v noci slídí po zahradě. Zachytil jsem ji na fotopast.

Ježek západní – několik jedinců pobíhá po zahradě v noci a v podvečer. Přezimují v kůlně a na zahradě pod dřevem.

Netopýr – za soumraku pravidelný návštěvník obletuje borovice a ostatní jehličnany a loví chrousty a můry. Na podzim je občas vidět celý roj netopýrů ještě za světla.

Zajíc polní – v zimě proleze plotem a ohlodává stromky na zahradě.

Potkan – V přilehlé rokli je jich asi dost. Přišel i na krmítko jestli by tam nebylo něco pro něj. Měl čistou hnědou srst. Foto je v galerii.

Slepýš – často nacházíme na zahradě svlečenou kůži. Někdy na něj narazíme v jahodách, a nebo jak se někde vyhřívá. V roce 2015 byl jeden pod stolkem na zahradě. Dva další, šedě zbarvené, bez výrazné kresby jsem musel vynést ze skleníku a koryta u skalky. Nedokážou překonat deseticentimetrový schod. Od roku 2016 se celoročně zdržují tři slepýši v dutém kmeni po višni. Nechal jsem pařez s dutinou a úzkou štěrbinou po straně, cca 1.20 m vysoký a přikryl ho plechem. Je obrostlý břečťanem. Když svítí slunce, vyhřívají se slepýši pod plechem již od března.

Užovka obecná – na podzim roku 2013 bylo na zahradě k vidění několik mláďat, jedno ve fázi oslepnutí při svlékání. V roce 2015 v dubnu se celkem tři užovky, zapletené v sobě vyhřívali na slunci ve větvích keřů v živém plotě ve výšce asi 180 cm. Tři dny po sobě se nechaly fotografovat. Při větším přiblížení hladce, rychle a elegantně klouzaly po větvích. Šplhaly velmi dobře. Největší měla klasickou výraznou kresbu se žlutými půlměsíci za hlavou a byla přes 1m dlouhá. Mladá užovčí háďata jsem občas vídal po zahradě. Z úkrytu je tahali kosi.