Jak fotografuji ve volné přírodě

Fotím přírodu pro radost z jejího poznávání. Od doby kdy fotím zvířata jsem se o nich a jejich prostředí dozvěděl více než za celý předchozí život, a to jsem z vesnice.

Způsoby fotografování zvířat ve volné přírodě ….

Důležité je porozumět chování zvířat v konkrétní krajině. Jinak se chovají v krajině nerušené lidmi, jinak reagují v krajině intenzivně zemědělsky obdělávané.

Pasivní čekání na zvěř …..

Pro úspěch je rozhodující výběr správného místa. Nadějná místa jsou poblíž mysliveckých posedů, nebo odpozorovaná místa kudy zvěř chodí na pastvu. V polích je ideální místo tam, kde se kříží meze, nebo mez s okrajem pole kukuřice, slunečnice nebo obilí. Na taková místa chodí srnčí, zající, bažanti i koroptve. Nízko nad mezemi, svodnicemi a okraji polí s vysokými rostlinami létají káňata nebo motáci. V lese je ideální místo na kraji lesa s výhledem do pole, louky nebo paseky. Jednoduchou zástěnu lze rychle vybudovat pod převislými větvemi stromů.

Místo vybírám podle výhledu, vzhledu a vzdálenosti pozadí, očekávaného směru větru, a podle předpokládaného směru osvětlení od slunce. Pokud takové místo, kde zvěř vychází na pastvu najdete, můžete se tam vracet a vždy něco nafotíte. Zvěř vychází pravidelně ve stejnou dobu.

Velmi důležité je vyhlédnuté místo na fotografování připravit. Pečlivě vytrhat přečnívající rostliny a odstranit větvičky, které by při fotografování mohly vadit. Zapomenuté obilné stéblo, stvol bodláku nebo trávy, clonící objektiv, dokáže zkazit ty nejkrásnější záběry. Proto je nejlépe si místo vyhlédnout a připravit předem, abychom zvěř nevyplašili.

Na předem připravené místo přicházím asi hodinu před očekávanou zvěří. Většina zvířat v létě vychází na pastvu mezi čtvrtou a pátou hodinou odpolední a když je nic nevyruší, vydrží poblíž až do západu slunce.

V případě fotografování z úkrytu na vybraném stanovišti si mimo fotografickou výbavu nesu ještě stativ, skládací židličku a dalekohled. Je zajímavé, že jako maskování úplně stačí před sebe okolo stativu natáhnout maskovací pláštěnku (nebo celtu) a za rohy ji po stranách přivázat na nějaké větvičky nebo vysokou trávu. Fotoaparát a moje hlava koukají nad pláštěnkou, ale to nevadí zajícům ani srncům. Horší je to s bažanty a koroptvemi, ti dobře vidí a vyplaší je sebemenší pohyb.

Když na místo dorazím, tak si nejdříve sednu na rozkládací stoličku, postavím tiše stativ a natáhnu kolem něj a sebe maskovací celtu nebo pláštěnku. Potom vybalím a nasadím fotoaparát s teleobjektivem. Důležité je dělat vše klidnými pohyby a bez hluku (cinknutí přezky o stativ je slyšet daleko). V červenci a srpnu je po příchodu na stanoviště okolo šestnácté hodiny ještě čtyři až pět hodin času na fotografování.

Při čekání je důležité klidné a tiché chování. V přírodě se nenudím ani při dlouhém čekání. Beru si do kapsy malý dalekohled Nikon 8×20 a pozoruji okolí. Stále se něco zajímavého děje. To spíše mám problémy, že přitom pozorování přírody nevidím včas srnce, který neslyšně vyjde z lesa nebo slunečnic tři metry od mého stanoviště, a přijdu tak o pár záběrů zblízka.

Ideální je mít jeden fotoaparát na stativu a druhý s lehkým teleobjektivem položený na batohu vedle sebe, nebo na klíně. Je pravidlem, že se za zády nebo nad hlavou objeví pták nebo zvíře (lasička). Nikdy jsem v takovém případě nestihnul nepozorovaně sejmout sestavu ze stativu (i když používám rychloupínací destičku).

Co se týče zvuku závěrky, tak se reakce zvěře dost liší v závislosti na modelu (a podle síly větru). Fotím D70, D1X a D2H. Na Nikon D70 zvěř nereaguje ani při seriovém snímání. Na D1X, D2H již reaguje značně a zpozorní. První snímky musím dělat jednotlivě s prodlevou asi 5sec, než si zvykne.

Při fotografování na čekané používám střídavě tyto objektivy:
- MF Nikkor 300/2.8, případně s TC Sigma EX 1.4x, TC 14E nebo TC 20E. Opticky dobrý, světelný. Na nošení těžký a neskladný.
- MF Nikkor 50-300/4.5, případně s TC Kenko Pro 2x. Opticky kvalitní objektiv.
- AF-S Nikkor 70-200/2.8 VR, případně s TC 14E nebo TC 20E. Opticky vynikající. AF rychlé a přesné. VR funguje dobře.

Aktivní vyhledávání zvěře, šoulačka, procházka ….

Pro šoulačku je ideální silný vítr a mokro po dešti. Kroky tak nejsou slyšet ani v lese a na listí. Důležité je vidět zvíře dříve, než spatří vás. Potom stačí odhadnout jeho úmysly a podle toho se zachovat. Nejjistější je přemístit se na místo kam zvíře směřuje a počkat na něj. Přibližování se přímo ke zvířeti je vždy náročné a málokdy úspěšné.

Zajíce si můžete zblízka vyfotografovat na procházce a nepotřebujete žádné maskování. Postačí se v podvečer (květen-srpen) procházet po polních cestách. Jakmile uvidíte, že zajíc hopká po cestě směrem k vám, připravte si fotoaparát, zaujměte pozici ve stoje, sedě nebo v leže a znehybněte. Když se nebudete hýbat, přihopká zajíc s přestávkami až tak na pět metrů od vás (při příznivém větru). Zajíc se zastavuje, zkoumá vás, uďobne pár stvolů, znovu přihopká blíže. Když znejistí, tak se buď obrátí a peláší pryč, nebo se vás bude snažit obejít polem.

Důležité je mít fotoaparát připraven tak, aby při nečekaném setkání se zvěří musel fotograf udělat co nejméně pohybů. Nošení těžkého teleobjektivu v pohotovosti je náročné. Zavěšení na krku je nepohodlné, nošení v ruce namáhá svaly a ruce se třesou zrovna když je třeba pevné a klidné držení při snímku. Používal jsem postroj pro zavěšení fotobrašny na hrudi, a fotoaparát s teleobjektivem jsem měl na této brašně volně položen. Je to pohotový způsob nošení a neunaví, jen je trochu nepohodlný v těžkém terénu. Není dobře vidět pod nohy.

Poslední dobou nejčastěji nosím fotoaparát zavěšen na krku na popruhu a teleobjektiv spočívá na levém předloktí sluneční clonou směrem k lokti. Levá ruka, na které teleobjektiv leží, uchopí zevně grip těla fotoaparátu. Váha sestavy je potom rozložena tak, že váhu teleobjektivu nese ohnutá levá ruka a váhu těla a samotné levé ruky nese popruh zavěšený na krku. Pravá ruka je zcela volná a odpočívá. Z této polohy lze snadno a rychle přejít k fotografování. Pravá ruka uchopí fotoaparát za grip, levá ruka přehmátne na teleobjektiv a plynulým pohybem zvedne celou sestavu k oku. Takový způsob nošení neunaví ani při několikahodinové chůzi. Fotoaparát i objektiv je při pohybu v terénu dobře chráněn.

Neméně důležité je objektiv přibližně předostřit na očekávanou vzdálenost. Nejčastěji mám předostřeno zhruba na vzdálenost 6 metrů. Na tento jednoduchý fígl se často zapomíná. Při správném předostření reaguje AF velmi rychle.

Pro fotografování z ruky mám na fotoaparátu vždy přišroubovánu ramenní opěrku , která je sklopná a otočná ve více směrech. Ulehčí pevné držení při fotografování ve stoje. Při fotografování v leže slouží opěrka jako krátký monopod, který spolu s lokty opřenými o zem dovolí pohodlné a stabilní držení.

Na šoulačku a procházky si podle počasí a terénu beru jeden z těchto objektivů:
- AF-S Nikkor 70-200/2.8 VR, případně s TC 14E nebo TC 20E. Opticky vynikající. AF rychlé a přesné. VR funguje dobře.
- MF Nikkor 50-300/4.5, opticky vynikající objektiv s manuálním ostřením. Hodně a rád s ním fotím.

Ještě nedávno to byly objektivy:
- AF Nikkor 70-300G, lehký, rychlý přesný. Ideální do začátku k ověření, jestli budete zvířata opravdu chtít fotit. Optická kvalita je velmi dobrá.
- MF Nikkor 100-300/5.6, velmi dobrý jednoprstenec s makrem.
- Sigma 70-200/2.8 HSM, opticky velmi dobrý i s TC1.4x a TC2x. Dobře se s ním manuálně ostří. Nestabilní výsledky s AF na Nikonech.

Oblečení, které používám ….

Při fotografování zvířat používám oblečení tlumených barev. Barvy které v přírodě neruší jsou šedo, zeleno, hnědé. Naopak barvy modro, bílo, červené jsou nápadné a jsou zdaleka vidět. Vhodné jsou kalhoty, košile, blůza a klobouk s maskovacími vzory. Takové oblečení lze levně nakoupit v různých prodejnách vojenských přebytků.

Do přírody také nosím tenkou maskovací pláštěnku typu „poncho“. K ní dvě nebo tři dvoumetrové šňůry nebo zelené provázky.
-dá se přivázat za cípy na větve keřů a stromů jako kryt
-dá se přetáhnout přes foťák na stativu a zároveň přes fotografa v případě přepršky
-dá se na ní ležet v mokrém terénu a ještě ji přes sebe přetáhnout jako maskování
-je skladná a lehká

Boty jsou také důležité a vždy se mi vyplatilo, když jsem dal přednost lehkým koženým botám se šněrováním nad kotníky a s protiskluzovou podrážkou. Nepromokavá úprava je výhodou.

Způsoby ostření …. ….

S moderními DSLR a objektivy se nejčastěji používá AF. Někdy se od něj očekává více, než je reálné. Proto často ostřím manuálně. Pro Nikon D70 jsem vyzkoušel různé pomůcky ostření. Matnici s klíny a mikrorastrem, drahý a kvalitní 2x zvětšující úhlový hledáček Nikon, okulárovou lupu. Nakonec jsem všechny pomůcky zavrhnul a ostřím zrakem na originálních matnicích. Zesilovací pomůcky sice zvětšily obraz a zrno matnice, ale výsledky nebyly o tolik lepší, aby se tím vykompenzovalo nepohodlí s jejich používáním. Fotím většinou „akční“ snímky, kde pohybující se zvíře zaměřit a udržet v úhlovém hledáčku je problém. S okulárovou lupou je to také obtížné, jestliže omezuje zorné pole. Klíny a mikrorastr jednak narušovaly pohled na zvíře, jednak byl problém s přesnou adjustací matnice.

Výjimkou jsou D1X a D2H, na kterých používám pro zvětšení obrazu celého hledáčku vynikající očnici DK-17M, která zvětšuje přibližně 1.3x obraz. Neomezuje nijak zorné pole. S tou se ostří velmi pohodlně a přesně.

Manuálně lze ostřit i na DSLR s malým obrazem v hledáčku. Ideální je objektiv jednoprstenec (např. MF 100-300/5.6), nebo jiný objektiv se širokým ostřícím prstencem. Objektiv levou rukou uchopím a pevně držím za ostřící prstenec a ostřím stejným způsobem jako se ostří astronomické dalekohledy. V hledáčku se sleduje kontrastní bod nebo linka v místě kam chci zaostřit, a jemnými pohyby ostření vpřed a vzad se vybírá střední poloha s největším kontrastem. Takto zjištěnou polohu ostřícího prstence zafixuji proti tělu objektivu prstem, který leží na kraji ostřícího prstence polovinou „bříška“ na něm a polovinou na pevné části objektivu.

Závěr ….

Při fotografování v přírodě se člověk má stále co učit a objevuje postupně netušené souvislosti. Podle stavu poznání konkrétního místa, podle vlastních zkušeností s chováním konkrétních zvířat, a podle vlastní kondice musí fotograf měnit svoje metody a postupy. Takže i výše uvedené osobní zkušenosti jsou jen časově a místně omezené.

V Praze dne 30.11.2006

Fotopuška

Pro fotografování z ruky a na stativu s fluidní videohlavou jsem přizpůsobil fotopušku Zenit. Místo objektivu je stativovým šroubem přichycen Manfrotto adaptér na rychloupínací destičky. Ze strany je přišroubováno L se stativovým závitem, na který se dá uchytit další rychloupínací destička pro stativ a nebo monopod.

Při pohledu z druhé strany je vidět vyústění kabelu s konektorem. Uvnitř jsou jako spínací kontakty použity dva mikrospínače, připevněné na páku od spouště fotopušky. Proti nim je nalepena šikmo seříznutá kostička pěnové gumy tak, aby mikrospínače spínaly postupně.

A takto vypadá fotopuška při nasazení na monopod.

A s objektivem Nikkor 50-300/4.5 a D2H při nasazení sestavy na stativ s fluidní videohlavou. Výhoda použití fotopušky na stativu je v tom, že se při švenkování nenamáhá bajonet DSLR, protože se švenkuje i exponuje pistolovou rukovětí. DSLR zůstává čistá i v náročném terénu a polepy netrpí potem.

V Praze dne 22.2.2009

Akumulátor pro D1, D1H, D1X

Akumulátory NiMh EN-4 mají malou výdrž a trpí samovybíjením. Pro napájení D1H a D1X jsem si vyrobil redukci na akumulátor 7500mAh Canon BP-970.

Zakoupil jsem akumulátor, nabíječku AV-PM se dvěma redukčnímy destičkami (plato). Redukce je vyrobena z destičky, kroucené šňůry a pouzdra vyřazeného EN-4.
Nevýhodou tohoto řešení je akumulátor „na šňůře“. Výhodou je velká kapacita a odlehčení DSLR. Tělo je lehčí o více než 1/4 kg, tolik váží EN-4. Nový akumulátor váží stejně a lze ho nosit v kapse fotovesty, zavěšený v pouzdře pod stativem a nebo na popruhu fotobatohu.

V Praze dne 20.1.2008

Levoruký grip pro DSLR

Hodně fotografuji z ruky. S Nikonem D70 a D200 s ramenní opěrkou to šlo. S D2H, D1H a D1X to je namáhavější. Levá ruka, držící objektiv, je vykroucená, loket se nedaří k tělu přitisknout a ruka se brzo unaví.
Sestavil jsem si tedy z domácích zásob levoruký grip, který umožňuje pohodlné držení těžké DSLR s teleobjektivem.

Grip zpevňuje spojení DSLR a teleobjektivu. Bajonet tedy není při nošení tolik namáhán, a zcela to eliminuje nebezpečí pádu objektivu při náhodném stisku „pojistky“ bajonetu.

Jako spojovací lišta je použito raménko od blesku, které umožní i nasazení telekonvertorů mezi teleobjektiv a DSLR. Stativová destička a nebo monopod se našroubují místo jednoho z plochých šroubů.

V Praze dne 20.1.2008

Ramenní opěrka

Pro fotografování z ruky používám téměř stále ramenní opěrku. Pro představu o jejím provedení jsem opěrku nafotografoval samostatně, a nasazenou na Nikon D70 s objektivem Nikkor 50-300/4.5.
Opěrka je vyrobena ze zbytků malého plastového stativu a zbytků fotopušky Zenit. Stativová hlavička dovoluje natáčení a naklápění opěrky a pažba na konci raménka se otáčí v jeho ose. Tak se dá opěrka přizpůsobit tělu a poloze fotografa.

Ramenní opěrka se přišroubuje stativovým šroubem na tělo fotoarátu. Při fotografování se levou rukou drží objektiv, pravou grip s prstem na spoušti a očnice se opírá o hlavu. Při fotografování v leže se opěrka sklopí kolmo dolů jako krátký monopod.

V Praze dne 4.12.2006

Redukce PSix -> Nikon F

Pro využití a testy objektivů s bajonetem Pentacon Six jsem vyrobil redukci opatřenou čipem z rozbitého plastového AF objektivu Nikkor. Mechanickou část redukce jsem koupil a místo původního bajonetu Nikon jsem na redukci nasadil zadní část objektivu.

Čip je zevnitř přilepený ke stěně redukce oboustrannou lepící páskou a nakonec překryt kouskem samolepicí černé sametové tapety. S takto upravenou redukcí je expoziční automatika funkční i na Nikonu D70. Nastaví se fotografování s prioritou clony a clona v těle fotoaparátu se navolí stejná, jakou hlásí čip, to jest nejmenší možná. Měřící automatika tak nedělá žádné clonové korekce. Na objektivu se nezávisle nastavuje libovolná clona, přičemž expoziční automatika fotoaparátu to vnímá jen jako změny osvětlení.

V Praze dne 4.12.2006

Moje technické vybavení

Za uplynulá léta jse si pořídil a zkoušel různá těla a objektivy. Většinou starší modely v bazarech a nebo z druhé ruky. Neměl jsem potom to srdce se jich včas zbavit a tak mám doma i archaické kousky. Ale rád si s nimi čas od času zafotím.

Fotoaparáty
Nikon D3, D300
Nikon D2H, D2X, se zvětšujícími očnicemi DK-17M
Nikon D1H, D1X ještě občas použiji

Objektivy
Sigma 10-20/4-5.6 - širokoúhlý zoom
Nikkor AF-S 60/2.8 N micro – mikroobjektiv 1:1 s velmi dobrým bokeh
Nikkor MF 500/4P – teleobjektiv, který s TC 16A dává 800/6.3
Nikkor MF 105/1.8 AI-S – velmi kvalitní světelný objektiv
Nikkor MF 85/1.4 AI-S – kvalitní světelný objektiv
Nikkor MF 50-300/4.5 ED – výborný objektiv
Nikkor AF 300/4 – výborný lehký a pohotový
Nikkor AF-S 70-200/2.8 VR – velmi ostrý objektiv s dobrým bokeh, nejčastěji ho používám s TC 17E AF-S 
Nikkor AF-S 300/2.8 VR – nejčastěji ho používám s TC 1.4x jako objektiv 420/4

Telekonvertory
Nikon AF-I 20E (2x) – jen pro AF-S Nikkory
Nikon AF-S 17E (1.7x) – jen pro AF-S Nikkory
Nikon AF-I 14E (1.4x) – jen pro AF-S Nikkory 
Nikon TC 16A (1.6x) – TC s autofokusem pro MF teleobjektivy 
Kenko 300 PRO AFd 1.4x a 2x – pro AF i MF objektivy, nehrozí kolize zadního členu objektivu s optikou telekonvertoru

Stativy a hlavy
Manfrotto 055CLB – kvalitní stativ pro větší zatížení
Manfrotto 190NAT – kvalitní stativ do přírody
Benro Gimbal GH-1 – lehká, skladná hlava pro teleobjektivy
Manfrotto head 128RC – lehká plovoucí hlava pro focení v přírodě
Manfrotto head 352RC – lehká kulová hlava.
Manfrotto head 136 – kvalitní plovoucí hlava

Předsádky, mezikroužky a filtry
Nikon 5T – makropředsádka 1.5 D
Nikon 6T – makropředsádka 2.9 D
Mezikroužky Kenko 12, 24 mm

V Praze dne 12.5.2009

Autor

Fotím pro zábavu od svých deseti let. Začínal jsem s fotoaparátem Pionýr (6×6) a s tátovou Leicou Standard. Vyzkoušel jsem mnoho fotoaparátů od formátu kinofilmu (Praktica, Petri) přes formát 6×6 (Flexaret, Yashika, Pentacon Six) až do formátu 18×24 (deskové přístroje na kazety). Od roku 2000 fotím digitálně. Nejdříve výborným Casio QV 2000UX (dodnes fotí skvěle), potom Olympusem E100RS z druhé ruky (nádherný stroj). První digitální zrcadlovku Nikon D70 mám také dodnes. K ní jsem v roce 2006 nejdříve přikoupil starý Nikon D1. Vyzkoušel jsem si profi tělo a rozhodl se pro D2H a záložní D1X.
V letech 1962 až 2002 jsem fotografoval převážně lidi a přírodu. Nyní se specializuji na momentky z přírody. Takový lov beze zbraní je výbornou metodou jak lépe pochopit děje v přírodě. Každý živý tvor je osobnost a setkání s ním v jeho prostředí je zážitkem, který se snažím fotografií zachytit.
V Praze dne 19.11.2006