Jak se pracovalo v odboji u nás (František Benák)

                Na konci r. 1939 o nějakých svátcích nás navštívili nějaké známé s p. pplk. Karlem Štainerem (byl to vzdálený příbuzný). Bavili jsme se tak porůznu a mimo jiné, v nestřežené chvíli, začal p. pplk. Karel Štainer se mnou vyjednávat a sdělil mi, že je stíhán gestapem a je na něho vydán zatykač, zdali by mohl u nás nějaký čas pobýt, což jsem mu bez dlouhého rozmyšlení přislíbil, ale hned mi to vrtalo v hlavě i v noci jak a co zařídit aby to bylo dobře a tak jsem jel do okresního města do Českého Brodu na ústav práce, kde jsem u p. Navrátila žádal, zda by mi mohl přidělit praktikanta. Věděl jsem, že jej hned tak nenajde na pouhých 19ha vlastních a 17ha najatých, ale byl jsem v záznamu.

                Pro jistotu se uchýlil na Barandov do jedné chaty, kde však jej němci vyslídili, chatu obklíčili, nastala přestřelka, K. Štainer byl zraněn do ruky přesto však se mu podařilo dostati k Vltavě, kde utrhl loďku a přeplaval Vltavu a tím se zachránil. Brzy z jara přišel p. pplk. K. Štainer s ruksakem na zádech, že u nás bude pod jménem Jaroslav Veselý a hned mi ukazoval občanskou legitimaci, která byla trochu matná, no ale já to spolk a zůstal u nás. Hned druhý den jsem jel do Českého Brodu na ústav práce k p. Navrátilovi a oznámil jsem mu, že jsem praktikanta našel sám a zdá se že je slušný, aby mi jej přidělil a předložil jsem mu občanskou legitimaci na Jaroslav Veselý. P. Navrátil to vzal na vědomí a milého p. J. Veselýho mi přidělil a s tím již pak p. J. Veselý mohl jít doma na MNV se přihlásit. Byl tedy normálně přihlášen, dostal potravinové lístky a tabačenku, což bylo velmi důležité pro jeho cestování.

                Práce brzy z jara nebylo tolik, občas si odjel, nikdo si toho nevšímal, lidi si na něho zvykli a tak to vesele ubíhalo. Když byl doma ledacos nám pomohl v zemědělství, ještě dnes si vzpomínám jak vodil plečku v bramborách, běhal bos v řádcích a nebo jednou na žních pohraboval s jedním koněm, já měl takový starý pohrabáč a když vyklopoval musel se nahnout dozadu a právě tím pohybem zatáhl za opratě a kůň né že nešel dál jak měl, ale ještě udělal krok zpět a tím se pohrabáč vyvrátil a p. Veselý přepadl na pohrabáč, to se mu stalo několikrát, lidé se mu smáli, tak od toho utek a odcestoval na nějaký den, tak ani nevím zda to nedělal úmyslně aby mohl odjet. Mimo jiné také ve žních když se mlátilo s pole, nosil pytle obilí na sýpku, přitom běhal také bos. Nejdůležitější bylo jak zařídit před lidmi jeho odchod bez jakéhokoli podezření. To jednou bylo to na špičkových žňových pracích zapršelo, nic se nedalo dělat, ale za dva dny to oschlo tak, že se začalo odpoledne dělat a mlátit s pole. Každá pracovní síla byla dobrá, bylo jich málo a věděl jsem, že p. Veselý musí ve 3 h. vypadnout na delší dobu a jak to zařídit? Samozřejmě každá věc je řešitelná, šel jsem k samovazu, kde jsem odmontoval 1 součást a před lidmi povídám, heleďte pane nechte všeho, toto je součást z vazače vychozená, tady v Č. Brodě to nemohu sehnat a bez toho nemohu sekat, jeďte s tím do Jičína ke Knotkovům (jméno není zcela čitelné) a přivezte mi to od nich nové, a kdyby to neměli na skladě, počkejte až Vám to udělají, bez toho mi domů nejezděte, i kdyby jste měl na to týden čekat, no a jel a přijel 4-tý den a pak 2 dny ležel. Já když přijel dal jsem tam starou součást obarvenou a sekalo se dál. Ono když bylo méně práce tak si ho lidé tolik nevšímali. Jeho dopravní prostředek byl v létě kolo a v zimě lyže, těch měl kolik párů a ještě na ně měl povlaky se kterými se mu to nesmekalo, ale ať to bylo v létě nebo v zimě vždy přijel utahaný, že musel pak odpočívat, to se rozumí že to také nebylo těm lidem lhostejné, oni stále pracovali a on jen někdy, a tu jednou jeden zaměstnanec nějaký Mariška se nad tím rozčílil, že prý on nic nedělá, že je to vůbec nějaké podezřelé co je to za člověka a že půjde na četnickou stanici a udá ho aby si ho vyšetřili co je to zač a zkrátka se z toho strhla velká hádka na dvoře, lidi koukali, já se už toho hrozil jak to s námi špatně dopadne, že nás seberou všechny, ale p.Veselý to vystihl dobře, dřív křičel Mariška, nyní začal křičet p.Veselý, chytil ho za rukáv a povídá pojďte půjdem na četnickou stanici hned bez strojení, bez odkladu, já Vám tam ukážu koho zavřou. To se rozumí Mariška dostal z toho strach, nešlo se nikam a již měl od něho pokoj a Mariška ho pak skutečně respektoval.

                Vedle nás bydlel četn. strážmistr Š. (Šimek), který se dělal chytrým a jednou také přišel ke mě a tak mezi řečí povídá, abych si k němu dal schovat hrnec sádla, abych si doma nenechával příliš velké zásoby. Samozřejmě jsem hned věděl co chce a že má chuť lacino přijít k hrnci sádla a že bych nikdy již ani prázdný hrnec neviděl, tak jsem mu hned řekl že ho tolik nemám abych si jej musel schovávat po vsi že se u nás při tolik lidí rychle rozejde atd., avšak netrvalo dlouho, jednou tak sedím v kuchyni, klímám za stolem venku vrata otevřená a na dvůr je z kuchyně vidět zasklenými dveřmi najednou mě probudí hrkot auta, koukám, jedno – druhé auto předjíždí před kuchyni, kriminálka z Kolína, mají sebou korespondentku s psacím strojem v duchu mi bleskne Veselý je doma, ale kde? Co chtějí, je s námi konec, jistě jedou pro něj. Zaklepali na dveře, vešli do kuchyně, tak jsem je přivítal po německu, co že si přejí a oni hned na mě kolik máte prasat, již tím se mi odlehčilo když se ptali kolik máme prasat, tak jsem jim klidně odpověděl že domácnost a zvířata že si vede manželka (která právě nebyla doma) a já že si vedu polní hospodářství, ale že to můžem jít spočítat a tak jsme šli a napočítali jsme o 4 kusy více než bylo v seznamu na MNV, to se rozumí hned jak to, co je to za pořádek atd. a já jim to vymluvil tím způsobem – byla tam jedna prasnice která měla selata různé velikosti, jako nezdravé, docela tam bylo jedno zalehnuté, tak jsem jim řekl, podívejte se kdybych to přihlásil správně tak bych musel každou chvíli běhat na MNV a odhlašovat úhyn proto jsem jich hlásil méně a vypadá to tak, že to asi tak vyjde správně neboť ještě ty 3 jistě zajdou a oni to spolkli, pak začli hledat ještě po celém hospodářství, mohu říci, celkem byli slušní jen měli mezi sebou konfidenta tlumočníka nějakého Nováka, který mi zatápěl jak v množství obilí a mouky tak v různých věcech. Podařilo se mi všechno vymluvit, ale měli různé požadavky, které jsem jim rád plnil, jen aby byli již pryč. Pamatuji, bylo to na podzim, ořechy byli sklizeny, vzali si jich co chtěli musel jsem jim se vzduchovkou zastřelit 2 kuřata, chtěli domácí chleba, povídám jim že právě jíme poslední (bylo to v sobotu) a že v pondělí budeme péct znova a oni na to že si pro 1 pecen v pondělí přijedou, samozřejmě že jsem souhlasil a skutečně také si v pondělí pro chleba přijeli, dále chtěli krůtu a já na to že jsou ještě malé, že až tak na vánoce že budou dorostlé, a oni na to že si tedy před vánoci pro 1 krůtu přijedou co jsem mohl – jedině souhlasit a skutečně také před vánoci si pro ni přijeli a také ji zaplatili, sice málo ale zaplatili já tehdy nebyl doma. Tak se tehdy celá věc s mojí němčinou odbyla celkem hladce, naložili si věci, korespondentka mně zapsala a odjeli. Veselého-Štainera neviděli, to jsem si oddychl, a abych se trochu uklidnil, šel jsem pomalu za stodolu do zahrady a ejhle p.četn. strážmistr Š. hlídá v zadu co se bude dít, již jsem byl doma, povídám to je ten hrnec sádla, ono to bylo udání na černou zabijačku, jenomže právě nic nebylo. Takový četn. strážmistr Š., který dělal chytrého ani netušil jako soused koho to zaměstnávám, neboť kdyby byl jen tušil kdo to je, tak by něco takového nemohl udělat, poněvadž v případě udání by musel vědět, co by následovalo. Štainer by utek, ale co já, rodina, celá obec i on jako soused by to zaplatili třeba životem. Ona se černá zabijačka dělala. Prase se zabilo, Štajner maso odvezl do Chrášťan p. Ing. Kafkovi, který spolupracoval, tam maso naložil a vyudil, pak jej zase přivezl k nám a od nás je dovezl na státní silnici, kde jej předal v umluvenou dobu partizánům. Já mu ustrojil voli zapřáhl do vozu a vypravil jsem ho na cestu, ještě dnes ho vidím, jak pobíhá okolo, jak s tím zachází, to se rozumí Štainer a voli on městský člověk, říkal že na státní silnici zajede na mostek a dělá jako když spravuje něco na voze a při tom dává pozor, kdo a co jede, auto vojenské značky zajede těsně vedle vozu, hned se to přehodí a bez řečí jedou dál, tím má Štajner svůj úkol splněný a šťastně se vrátí bez nehody. Také se přihodila taková malá věc, která mohla mít velké následky a snad o tom p.pplk. Štainer dodnes nic neví. Za kuchyní byla komůrka s 1 vchodem z kuchyně a druhým ven mimo kuchyň, kde bydleli dva svobodní hoši. Já jsem vchod co byl ven zazdil z obou stran na 1/4 cihly, takže mezi tím nastal prostor, (schovávačka) kam jsem dával různé věci. Otvor byl ukončen prkénkem zamazaným maltou a nad tím bylo okénko. Veselý-Štainer asi na to přišel a schoval si tam také nějaké zbraně a cizí valuty, jenže kluci jednou v neděli neměli co dělat, koukali z komůrky okénkem, šťourali do toho až to odkryli a našli tam Štainerovi věci, hned to vyzvedli a chtěli s tím jít na četnickou stanici a přitom potkali kočího, mého zaměstnance Volatu, to byl dlouholetý zaměstnanec rozumný, který snad již také tušil, že Veselý-Štainer má jiné poslání, a tak když mu kluci sdělili o co jde a co hodlají udělat, spustil na ně jak se řekne bandurskou, aby to ihned dali tam kde to vzali a žádnému ani muk nebo že je spráská až budou černý. Kluci ho uposlechli, dali to zpět a nikomu nic neřekli a p. Volata mi to řek až po válce když němci odešli.

                Jednou se mi Štainer svěřil, že potřebuje jednoho mladého spolehlivého občana, za kterým by v případě potřeby šli vesničané proti okupantům a kam by bylo potřeba a kladl důraz na to, aby byl z chudší rodiny. Tehdy jsem mu navrhl pana V.T. ve Viticích, který to přijal a byl informován soustavně o postupu celé situace. Jeho manželka to tušila, a velmi těžce to nesla, příliš se toho bála. Jednou nám byl také velmi užitečný a sice: Měl jsem souseda p.H., s kterým jsme si snad 15 roků nerozuměli. Kde mohl, tam proti mě štval lidi, ono ho totiž mrzelo, že zastávám různé veřejné funkce jako předseda okresního sdružení hosp. zvířectva, nebo jako člen správní rady a člen řiditelstva Plaňanské pojišťovny, jako starosta sokola ve Viticích atd., a p.H. začal o mě roztrušovat, že držím s Němcema, a aby si lidi dali na mě pozor. Když jsem se to dověděl, tak jsem se toho hned chytil, sdělil jsem to p. V.T. a požádal jsem jej, aby toto p.H. tvrzení jaksi veřejně podporoval a tím lidi od naší skutečné práce odvrátil, takže nám p.H. jeho pomlouváním byl velmi nápomocen a byl jsem mu v duchu za to velmi vděčný.

                Jednou jsem p.Štainera poslal do Českého Brodu něco vyřídit na geodésii a na ONV, a on se tam sešel náhodou s bývalým důstojníkem ČS armády nějakým Rusím, ovšem tentokrát p.Štainer nevěděl, že Rusí je ve službách němců a dal se s ním do debaty, načež mimo jiné se ho Rusí zeptal kde bydlí. To mu bylo již trochu podezřelé, a tak mu řekl, že v Jevanech již nevím v čí vile. V přátelství se rozešli, ale nato hned vila v Jevanech byla obstoupena gestapáky, ovšem na prázdno. Pplk. Veselého-Štainera tam nenašli, ale věděli již, že se pplk.Štainer pohybuje v trojúhelníku Kostelec nad Černými Lesy-Český Brod-Kouřim, tím se stala jeho posice choulostivější a do toho skočil 27.května 1942 atentát na Heydricha. Přísná kontrola v obcích, žádné přihlášky, žádné odhlášky, žádný přesun se nesměl dít, samá revise, bylo nám teplo. K dovršení celé věci bylo, že tchán propad celému napětí, začal hubovat na Štainera, že nám ho byl čert dlužen a že se nedá kvůli němu zavřít, že půjde na četnickou stanici, že ho tam udá, ať si ho chlapa vezmou, tak mi starosti ze situace přibyla ještě starost o tchána, uklidňovat jej, vysvětlovat mu že by ho také sebrali, že musí být zticha, no dobře bylo, že tchán měl jen 1 nohu a nemohl chodit a jelikož byl těžký, i o berlích se nemohl nikam pustit.

                Štainerovi cesty se stupňovali, lidi na něj nadávali, i já na něj musel před lidma nadávat, že si namluvil na Sázavě vdovu, která má lesy a ty že se kácejí pro wehrmacht, a on Štainer že to tam řídí a jezdí do Kolína na wehrmacht k pořádnostem, tak ať se tam tedy odstěhuje, stejně že mě není nic platný.

Ach to byly noce, to nedalo spát. Němci řádili zběsile, vystříleli v Lidicích muže, ženy a děti odvezli a Lidice vypálili a srovnali se zemí a zatýkali kde koho mohli.

                Oddychli jsme se trochu, když K.Štainer asi 2 měsíce po atentátu na Heydricha se odhlásil u nás, a uchýlil se na Křemešník. Ani tam dlouho nebyl, poněvadž byl nápadný svou strašnou výškou. Ale i tak nebylo všemu konec, neboť kdyby jej chytili, mohli zjistit, kde se zdržoval dříve. Pak již až do revoluce mi zbývala spolupráce s p. Ing. Kafkou z Chrášťan a s p. Ing. Fr. Kostínkem, oba členové revoluční České národní rady. I p. Ing. Kafka se k nám uchyloval v době nebezpečí, když po atentátu sbírali kdekoho. Veselo bylo, když již němci utíkali po státní silnici, kde jsme je za vedení p. Ing. Kafky odzbrojovali. K tomu odzbrojování jsme byli vyzváni rozhlasem. Já i se synem Jiřím a p.Ing. Kafkou jsme tam byli již před hlášením. Dostavilo se tam dost mužů z Vitic a Hřib. Ze Hřib se nedostavili Cháberové, Heller, Nykodym, Chroust a starosta Valenta.

               Tím naše práce byla ukončena a skoro zapomenuta, až roku 1968 vyšlo zákonem, kdo pracoval v odboji by se hlásil o 255/46. Já jsem se domníval, že mám také právo se hlásit o to, tak jsem napsal žádost, sehnal různé doklady a potvrzení, a mimo těchto jsem potřeboval potvrzení od MNV. Pan předseda MNV ve Viticích mi napsal posudek a dobrozdání, které do puntíku opisuji a je následující: Žádost je pod č. 101320/1969.

                Dne 9.7.1969 předseda MNV ve Viticích Ota Bureš píše: “Vyjádření MNV ve Viticích k žádosti Františka Benáka ze Hřib k jeho žádosti o 255. MNV nemůže dostatečně zhodnotit a to pro nedostatek důkazů z místa bydliště. Pan Fr. Benák měl sice přes 2 roky hlášeného p. Veselého a to jako zemědělského praktikanta, ale o žádné jejich činnosti není nikomu nic známo. Pokud se jedná o zapojení do květnového povstání, výpovědi občanů jsou rozporuplné, vyplývá však z toho, že nešlo o organisovanou akci. Poměr k zřízení nebyl kladný, v r.1953 vystěhován jako kulak. V r.1968 jeho aktivita stoupá, má zájem na změně funkcionářů MNV. MNV je divné, že se k odbojové činnosti opatřují doklady až po 24 letech. Jistě by sehráli svou úlohu i v r.1953 když byl stěhován. “

                Můj posudek o předsedovi MNV bych řekl:  Je to člověk sem dosazený, městský, který venkovu nerozumí a má špatné poradce.

Poznámka:  František Benák měl potvrzení o odbojové činnosti z roku 1946, ale to mu nebylo později nic platné.

Ing. Jaromír Kafka, rolník a poslanec Národního shromáždění, Chrášťany č.11, p. Český Brod. Místopředseda  České Národní Rady. V Chrášťanech dne 23. 1.1946. Potvrzení odbojové činnosti.                 Pan František Benák, rolník, Hřiby okres Český Brod zúčastnil se vynikající měrou domácího odboje. Více než dva roky ukrýval před gestapem za rizika vyvraždění celé rodiny plukovníka Karla Štainera-Veselého, vedoucího organisátora branného odporu a pozdějšího vrchního velitele partizánských oddílů. Přechovával zbraně a na můj příkaz zásoboval  potravinami rodiče a manželku Karla Štainera-Veselého, vězněné v koncentračním táboře ve Svatobořicích. Spolu se svým synem Jiřím zúčastnil se v revolučních dnech se zbraní v ruce v oddílu pod mým velením odzbrojování německých jednotek na státní silnici u Hřib.                                                              Podpis: Ing. Jaromír Kafka

               Prohlášení MNV ve Hřibech.

                Místní národní výbor ve Hřibech politický okr. Čes. Brod prohlašuje, že pan Benák František nar. dne 28.2. 1898 ve Viticích Hřibech politický okr. Čes. Brod bytem Hřiby Hřibech politický okr. Čes. Brod jest české národnosti.              Jmenovaný nenabyl žádné jiné, zvláště ne německé státní příslušnosti a za uznání neb udělení této nikdy nežádal. V době okupace se jmenovaný ničím neprovinil proti zájmům svého českého národa a republiky. Ve Hřibech, dne 6. dubna 1946.                                                                                     Předseda MNV: Šedivý Alois

Doplňující text Františka Benáka o odbojové činnosti.
Psáno tužkou na dopisním papíru a datováno 7.4.1947.

                Zúčastnil jsem se odboje proti okupantům tím, že  v roce 1939 o Vánocích mě št. kapitán generálního štábu Karel Štainer, který byl toho času nasazen na min. školství, aby jej měli okupanti po ruce. Svěřil se mi s tím, že má být zatčen a musí zmizet a má legitimaci na jméno Jaroslav Veselý, zda bych jej nemohl přijmout do zaměstnání. Toho času jsem byl u úřadu práce přihlášen o praktikanta, a proto jsem se s ním dohodl, že jej přijmu jako praktikanta. Zařídil si ihned veškeré  nutné věci a přišel nastoupit na místo praktikanta. Legitimaci jsem ihned vzal na úřad práce, kde p. Navrátil to udělal tak, jako by mi jej přiděloval on sám. Hned jsem ho přihlásil k nemocenské pokladně.

                Zpočátku nebyl nikterak příliš nápadný, poněvadž málo cestoval a lidem se říkalo, že v času míru obchodoval a následkem okupace obchodu nechal, že má zájem hospodařit a později si nějaké malé hospodářství koupí.

               Čím dál později se situace stávala vážnější, neboť Veselý-Štainer jako partyzán měl stále větší povinnosti bez ohledu na jeho zaměstnání jako praktikant. Bylo třeba jak zaměstnancům, tak lidem v obci říkat všelijaké věci a tím je odvádět od pravé věci. Lidé byli špatní, i kriminální, poněvadž Kolín na mě upozornili, že prý zabíjím na černo, a skutečně také kriminálka přijela dvěma auty najednou a dělala prohlídku, spočítali prasata atd. Závady skutečně byly, měl jsem o čtyři prasata více, ale dovedl jsem to s nimi tak sehráti, že se mi nic nestalo, naopak soused, který mě neměl rád našeptával druhým, že držím s okupanty a tím mi velmi prospěl, neboť lidé byli zdrženliví a netroufli si zatahovat do řeči praktikanta. Ostatně jsem při příležitosti jaksi rozhněvaně říkal lidem, že p. praktikant si namluvil nějakou vdovu na Sázavě, která má les, dodává dříví pro wehrmacht a on jezdí do Kolína (k Němcům) k vyúčtování.

                Tak plynul čas, dělali se plány do budoucna, již tehdy jsme mluvili o Národních výborech, o odsunu Němců z pohraničí, vyhledávali jsme v krajích, který jsem znal jednotlivce spolehlivé, důvěryhodné a vlivné, aby v případě potřeby byli na místě. Dával se jim časopis „V boj“ a byli stále informováni o současné situaci. Nejvíce na nás dolehl atentát na Heydricha. V tu dobu již náš praktikant stále jezdil po světě, přijel pouze zařídit nutné věci a trochu si odpočinout a napakovat, a jel zase. Moje děti věděli o co jde, a byli připraveni v každém okamžiku se ztratit, hůře bylo však s manželkou a rodiči. Těm právě v době Hedrichiády začaly vypovídat nervy a musel jsem mnoho nocí nastavit a vysvětlováním je uklidňovat. Jelikož se Němci dozvěděli, že Veselý-Štajner se zdržuje v tomto kraji a pak jeho rozsáhlejší agenda jej přinutila k tomu, že odcestoval na Moravu, kde byl jeho velitel partyzánů. Tímto však moje činnost nebyla ukončena, neboť i tak jsem byl s p. Veselým-Štainerem  ve stálém spojení prostřednictvím pana Ing. J. Kafky z Chrášťan, který se s ním stýkal na různých místech, dokonce i v jeho hlavním stanu.

                Přitom jsem podporoval internované v konc. táboře a zasílal jsem jim balíčky potravin z různých pošt, nejvíc z Českého Brodu pod adresou odesílatele Jos. Homolka z Vitic. Tak jsem bojoval po celou dobu okupace. Je pravda zešedivěla mi hlava, ale nic se nám nestalo, neboť jsem věděl – jen jednou trochu klopýtnout by bývalo obrovskou katastrofou v mojí rodině a naší obci.  

                Samozřejmě v revoluci jsem přišel také ke svému, neboť na st. silnici Kolín- Český Brod – Praha neodbyla se jedna věc bez mojí přítomnosti. Tam jsme zadrželi a odzbrojovali Němce pod vedením Ing. J. Kafky člena Z.N.R. přes zákaz O.N.V. v Českém Brodě.

Plk.gšt. Karel Štainer – Veselý

(Napsala Zdena Benáková (*1926) jako doplněk)

               Karel Štainer-Veselý napsal knihu „Cestou národního odboje“ Sfinx 1947, před válkou byl již kapitánem generálního štábu čsl. armády, a organizoval odboj napojený na Londýn. Po válce se stal plukovníkem a vrchním velitelem SNB (státní bezpečnosti) v Praze.

                Mému tatínkovi ale již nikdy nepomohl. Stal se z něho velký komunista! Později byl souzen se Slánským a dostal prý 6 let vězení. Boží mlýny melou pomalu, ale jistě. Ještě jsem se doslechla, že po trestu zastával úřednické místo někde na poště. Nikdy už se nepřihlásil. Bydlel v Praze a na Sázavě měl prý pěknou chatu. Zemřel v 90 ti letech (asi). To jsem se dozvěděla z pořadu z televize. Nemám na něho dobré vzpomínky, zdál se mi vždy jako velký sobec, protože si myslel, že se má každý pro něho obětovat.

(Napsal Jiří Benák *1948 jako doplněk)

                Plk.gšt. Karel Veselý – Štainer (viz originály dokumentů a fotografie v držení Jiřího Benáka) byl velmi rozporuplná postava. Jeho činnost za války je dosud plná nevyjasněných okolností. Například paraskupiny, určené k popravě Heydricha, se mu podle dostupných pramenů vyhýbaly, přestože byl členem Rady tří, možná ke své škodě.

               O své činnosti za války napsal Karel Štainer knihu „Cestou národního odboje“ s podtitulem „Bojový vývoj domácího odbojového hnutí v letech 1938 – 1945“, vydanou r.1947 u Sfinx Bohumil Janda. Z hlediska povinnosti občanů vůči odboji je kniha velmi nekompromisní. V knize není zmínka o pobytu Karla Štainera ve Hřibech v letech 1940-41 ani o jiných konkrétních neprozrazených kontaktech a úkrytech. Pobyt Karla Štainera ve Hřibech na statku č.8 popsali František Benák (*1898), Jiří Benák (*1922) a Zdena Benáková (*1926) ve svých pamětech.

                Po válce se stal Karel Štainer (podle tisku Steiner-Veselý) zemským velitelem SNB. V Práci 27.1.1946 vyšel jeho článek oslavující český odboj, hlavně předání zprávy o místu výroby raket V1. Článek je doplněn fotografií Karla Štainera jako brigádníka na statku Františka Benáka ve Hřibech č.8. Originál fotografie je v držení rodiny Benákovi.

                Snažil se v převratové době rodině Benákových pomoci. Mnohé napovídají následující dopisy z pozůstalosti Františka Benáka.

Litoměřice 9.VII.47 Mnoho pozdravů všem

Hlásím se na žně. Asi na týden. Máte-li však již někoho přihlášeného napište, odložil bych to na později. Byla by to brigáda pozůstávající ze 4 osob. Zemský velitel SNB ppluk. Dybal s manželkou a my (Miluš a já). Prosím napište lístek současně do Prahy VII Kostelní 36 a Litoměřice pošt. schránka 89 nevím totiž kde právě budu. Napište prosím, kdy asi žně začnou. Dybala vyrozumím. Zdar a sílu Miluš a Karel

Praha 8.října 1947 Nazdar Frantíku!

               Posílám Ti další potvrzení, pokud se pamatuji, bylo již podobné potvrzení přiloženo k žádosti, napiš to a dost ostře, ať neobtěžují žádáním mých spisů a příloh. Zdá se, že nebyla správná tvá informace o ing. Kadlecovi. Kxxxx (nečitelné jméno) nechť ti také něco takového potvrdí a (zbytek věty nečitelný) Mnoho pozdravů všem

Dopis na Národní výbor ve Hřibech.

Plk. gšt. Karel Veselý-Štainer………V Praze VII, Kostelní 36….27.dubna 1948 Vážený soudruhu!

                Píši Ti ve věci, která se dotýká Tvé působnosti. O situaci, která jest ve Hřibech. Hřiby a okolí jsem dobře poznal v době okupace, neboť jsem byl pověřen určitým úkolem na Českobrodsku v roce 1940 a občas jsem byl proto nucen se tam zdržovati až do doby kdy začalo zatýkání v Č.Brodě. Opatrněji když mne v Č.Brodě prozradil a udal býv. čs. důstojník Rusý.

                Ve Hřibech vedou nyní od revoluce „boj“ sousedé Novotný prý náš příslušník a F.Benák prý soc.dem. Ovšem stranická příslušnost je zde myslím vedlejší, rozhodují spíše osobní spory. Oba znám z dob okupace.

Benák nám účinně pomáhal, i když není zvlášť odvážný hrdina, splnil svoji povinnost v době okupace, k Novotnému jsme důvěru neměli. Benáka jsme v době okupace přesvědčili o socialismu, souhlasil a dle toho jednal. Loňského roku jsme byli u něho na zemědělské brigádě více než týden spolu se zemským velitelem SNB Dybalem a ženami, byli za námi i další soudruzi prošlí světem a (nečitelné slovo) od Španělska a z SSSR. Poměry jsme přímo studovali, viděli jsme ty osobní štvanice, nechtěli jsme samozřejmě zasahovat právě proto, abychom byli v klidu projednali poměry a jsou to věci, které nutno vyřídit místně. Rozhodně žádný z nás nepozoroval nějaké reakční smýšlení u Benáka. I když se všichni a především soudruh Novotný budou ještě mnoho k socialismu učit.

                Nyní byl Benák obviněn, že sabotoval poúnorový vývoj ČSR, byly mu odebrány zbraně atd., tím by musel odejít z ostatních odborných spolků. Je to skutečně člověk hospodářství znalý, zkušený, plní řádně své dodávkové povinnosti, ba hrdil, že předepsaný kontingent předá. Viděl jsem protokol zemědělské komise o parcelaci velkostatku. Snaha, aby při parcelaci byly vyřízeny ostatní věci, scelování, zkušební statek, obecní kulturní dům (ještě naše myšlenka z dob okupace) je správná a šla vyřídit. Není proto správné, že Novotný toto Benákovi zazlíval a nyní řešení těchto problémů vykládá proti Benákovi jako zákrok proti parcelaci. Vím ještě z dob, kdy jsem vedl SNB, že proti Šimkovi bylo trestní řízení, znám ty různé osobní výpady, které vyvolávají opatření nezdravé proti správnému vývoji. Považuji to vše za malicherné, a prosím tě, aby jsi si oba sousedy zavolal a domluvil jim, ať přestojí osobní spory. Je to nechutné a mrzí to každého z nás, když známé socialistické ideje, za které jsme bojovali jsou takto znehodnocovány. Připomínám ti, nejen jako straník, ale také jako úřadující místopředseda Sdružení čes. partyzánů. Prosím Tě zavolej je vyslechni, domluv.

                Pro informaci Novotný je bývalý domovinář, agrárník. V okupaci byl poplašený a nic pro odboj nedělal, hrbil nechutně hřbet před němci. Až se provede vyšetřování o přebírání velkostatku, zásoby, obilí, stroje hospodářství a vnitřní zařízení bude ve Hřibech velká ostuda. (Zeptej se, jak Novotný udělal inventář, potvrzoval peníze za prodané věci). Udělal již jednou ostudu, když dělal demonstraci pro správce dvora Vyhnálka, který musel být nyní opět zavřen. Různé jeho vyhrožování, stížnosti na formálnost postupu jsou naprosto nesocialistické.

                Benák říkal, že se nepřihlašuje do strany jedině proto, že je tam Novotný, ovšem i Benák se bude muset učit být socialistou.

Buď tak laskav a podívej se na tento případ, se soudružským pozdravem práci čest. Karel Veselý-Štainer

Poznámka: tento dopis bez adresáta má razítko s č.j. 1152, Vyřízeno dne: 15.9.48